pondělí 31. března 2014

No time...

Stres...je všude kolem nás, alespoň v malé míře ho pocítíme každý den. Nacházíme se pod tlakem veřejnosti, ale i svých blízkých, necháváme si diktovat, jací bychom měli být, a co bychom měli dělat...a to i přes to, že nám je to cizí. Chodíme na školy i přesto, že nás nebaví, zůstáváme v práci, která nás ubíjí, držíme diety, abychom vypadali atraktivně. Telefon (nejlépe s připojením na internet) nosíme neustále s sebou a nevypínáme ho ani v noci, co kdyby nás náhodou někdo sháněl...

Už sme si natolik navykli být ve stresu, že nám to přijde normální, jenže není... Pokud je u nás aktivován stres, naše tělo přestane být v rovnováze. Začnou se vylučovat hormony, což následně vede k tomu, že je naše tělo připravováno na dvě odlišné reakce : bojuj / uteč, nebo ztuhni. Dnešní doba nás nutí abychom byli úspěšní a aktivní, a ideálně zvládali deset věcí najednou s úsměvem na rtech a jetě přitom přicházeli s geniálními nápady. Diáře nám přetékají povinnostmi a my marně přemýšlíme, jestli je nějaká možnost, abysme byli na dvou, třech místech zároveň.

Zdroj: http://www.kankan.sk/


A přesto jsme schopni tohle tempo vydržet. Pomáhá nám k tomu totiž náš věrný pomocník - stres! Pokud se ocitneme v nějaké ohrožující situaci, aktivuje se u nás buď reakce bojuj / uteč, nebo zatuhni. Právě reakce boje / útěku nám pomáhá krátkodobě zvládat zdánlivě nezvladatelné, a to po jak fyzické, tak i po psychické stránce. Naše tělo se pomocí hormonů aktivuje, zvýší se srdeční tep, krev je pumpována do svalů, mozek začíná lépe fungovat. A to nám vyhovuje! Je přece skvělé, že nám stačí spát 5 hodin, a přesto jsme tak výkonní, že ostaním zůstává jen hlava stát.


Proč tady mluvím o tom, jak je stres špatný?...Pokud stres znamená, že je tělo vychýleno z rovnováhy, je potřeba ho do ní zase dostat. Tělo ale neobalamutíme tím, že se pár hodin vyspíme a pak mu zase naložíme, abychom z něj vytřískali maximum.  Chronický stres nakonec působí přesně naopak - způsobuje nám fyzické potíže, ale i zhoršení psychického stavu, které někdy může vyvrcholit až k rozvoji duševní poruchy. Nakonec místo toho, abychom byli výkonější, zvládáme toho mnohem méně, než předtím.

Zdroj: http://www.aktin.cz/
Narůstající fyzické problémy nakonec řešíme v ordinacích lékařů, kteří většinou vezmou stres v potaz, až poté, co selže všechno ostatní. Tehdy "pacienty" posílají do psychiatrických ordinací a ani zde se někdy nedojde k tomu, že by problémy mohl působit stres...uznejte sami, je trochu zvláštní, jak se v naší zemi rozšiřuje braní antidepresiv.))

Musíme přestat brát stres jako pomocníka v každodenním životě a zkusit dělat věci bez něj...zkušenosti lidí, kteří byli "stresomaniaky" mluví jasně....bez stresu jsou výkonější, šťastnější ( jejich vztahy se zlepšily )  a zdravější.

Rady jak se stresu zbavit, jste už určitě četli, ani já vám teď nedám přesný návod. Ale myslím si, že je důležité, abychom si všichni uvědomili, co s námi stres dělá. Já už se teď svým věčně zablokovaným zádům tolik nedivím.)

Míša








čtvrtek 27. března 2014

Komunikace


V posledním článku jsem se zmiňovala o hrách, které my všichni v životě někdy hrajeme. V návaznosti na něj jsem pro vás připravila představení druhů komunikace se kterými se při hrách potkáte. A také jaká situace nastane při jejich přerušení. Při komunikaci dvou osob spolu komunikují jejich různé EGO stavy (Rodič, dospělý a dítě.)

Druhy komunikace

     Doplňková komunikace
Nejjednodušší forma komunikace- Vysílající (A) směřuje své sdělení z egostavu dítěte a cílí do rodiče. a Osoba B mu také odpovídá tak, jak bylo původně zamýšleno- ze svého rodiče do dítěte druhé osoby.(Příklad: Je Vám zle, máte chřipku a řeknete svému partnerovi: „mě je hrozně špatně a určitě mám teplotu“.  V tu chvíli jste k němu vyslali zprávu ze svého dětského egostavu, do jeho dospělého egostavu. A partner Vám odpoví stejnou cestou z dospělého do dětského egostavu: „ Běž si lehnout, přikryj se dekou já ti udělám čaj." Pokud bych měla přiřadit k takové komunikaci název hry, byla by to určitě hra " na nemocného".)

                                                     (A)                                                 (B)





Doplňková komunikace je ideální, nicméně pokud se pokoušíte domluvit něco důležitého, někomu něco vysvětlit, měli by jste se pokusit rozhovor směřovat tak, aby nastala výměna mezi dospělými egostavy. 

Zdroj: http://sietook.dvp.sk/


 Zkřížená transakce
Nastává, pokud odpověď přijímajícího putuje z jiného egostavu, nežli toho, který byl osloven osobou A, nebo směřuje k jinému egostavu vysílající osoby. Osoba A tak neobdrží očekávanou reakci.
Příklad: Hledáte klíče po bytě a nikdy je nemůžete najít. Přijde váš partner a prohlásí: „ty si zase ztratila klíče? To snad není pravda neříkám ti neustále, aby se je uklízela na jedno místo?“ v tomto případě mluvil ze svého dospělého egostavu a vy místo toho, aby jste mu odpověděli ze svého dětského egostavu, kam původně mířil, zapojíte svého dospělého .“ Ano opravdu je nemůžu najít, mohl by si mi prosím pomoct s hledáním a já se pokusím je vždy dávat na své místo.“



                                  (A)                                                    (B)
                 


Tento druh komunikace nastává, pokud si uvědomíme, že s někým hrajeme komunikační hru a rozhodneme se, že už to dále dělat nechceme. Druhou osobu samozřejmě změnou odpovědi zaskočíme a někdy může dokonce dojít k ukončení rozhovoru. Ale osobně si myslím, že je to o prioritách- chcete s někým hrát hru, jen proto aby jste s ním mluvili, nebo tu potřebu nemáte a jste ochotni risknout, že nebude chtít v hovoru pokračovat...?

3.Latentní komunikace
Neboli dvojsmyslná komunikace. Rozlišuje se zde mezi otevřenou a skrytou zprávou.
Příklad: na otevřené rovině, se ptá šéf sekretářky: „mohla by jste dnes zůstat déle v práci? Musíme tu vyřídit ty papíry.“ Sekretářka odpoví: „ Ano jistě, to nebude problém.“ Na první pohled tato komunikace probíhá z dospělého egostavu u obou účastníků. Ale skrytá zpráva je jiná: „ Mohli bychom si udělat příjemný večer.“ „Nebojte, zařídím si to.“
                                                       

                                                      (A)                                          (B)
                


Mezi latentní komunikaci patří i ironie. Úspěch komunikace záleží na tom, zdali ten, komu je zpráva určena, porozumí jejímu obsahu a přistoupí na ni.


Teď pro vás již nebude tak obtížné rozklíčovávání složitých situací, které v životě potkáte.) Pokud Vás bude štvát to jak se někdo chová můžete si zkusit rozklíčovat jestli vám jeho chování připomíná spíš rozverné, nebo ustrašené dítě, či přísného nebo pečujícího rodiče, pak se vám na něj bude lépe reagovat a budete třeba i schopni ho "přepnout" tak, aby vám bylo příjemné s ním být. 

Užívejte slunečný den a hodně štěstí při odhalování egostavů.)


pondělí 24. března 2014

Hry

Slyším to kolem sebe neustále. Stížnosti: „Pohádali jsme se“, „Úplně mi můj nápad rozcupoval, přišel jsem si jak děcko“,  „Týden před předáním se rozhodl, že to chce celý jinak, chápeš to?!“…Pravděpodobně něco podobného slyšíte nebo říkáte sami a také na to pravděpodobně odpovídáte stejně jako já dřív: „ Je to blb, s tím holt nic neuděláš“.

Ale co kdyby vám někdo řekl, že s tím přece jenom něco dělat můžete? Chtěli byste se umět vyhnout podobným situacím? Za sebe říkám, že já jsem chtěla...

Jakmile se rozhodnete, že chcete na komunikaci vyzrát, budete potřebovat notnou dávku sebeuvědomění a empatie. Celé kouzlo totiž stojí na tom, umět rozklíčovat jak svůj vlastní egostav, tak i egostav toho, s kým zrovna mluvíte. (Egostav = komunikační a osobnostní rovina, naše já může nabývat tří egostavů- rodič, dospělý a dítě. Každý z těchto egostavů se projevuje zcela odlišně v chování, myšlení i cítění). A pak se už sami můžete svobodně rozhodnout, jakým směrem chcete komunikaci vést. Přepněte sami sebe, i toho, s kým máte zrovna problém se domluvit tam, kam potřebujete. 

Na rovinu říkám, že se můžete se setkat s odporem.  Možná to budete muset zkoušet opakovaně, možná se budete muset umět asertivně prosadit. Lidé se totiž někdy nechtějí nechat „přepnout“ a to i za předpokladu, že by to výrazně pomohlo vaší domluvě. Možná se teď ptáte proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá…

VŠICHNI HRAJEME HRY! 

Hrou zde myslím rozhovor, který se ubírá určitým směrem, k předem vytyčenému cíli. Na otázku přichází odpověď, kterou očekáváme a tak dále. Hovory s druhými by byly o tolik snadnější, kdybychom nehráli… Bohužel pokud vás nikdo na tuhle skutečnost neupozorní, nezměníte to.

Teď vás na to upozorňuji já, pokud chcete svoje hry rozklíčovat, prolistujte si knihu „ Jak si lidé hrají“ či „Co řeknete až pozdravíte“ od E. Berneho. Jakmile se o hry začnete zajímat, poznáte, jak svoje vlastní, tak i hry ve vašem okolí a už vás jen tak někdo nerozhodí.

Rozhodněte se svobodně, co chcete a co nechcete hrát. Pokud se nenajdete v knize, nezoufejte, her je tolik, že není možné je všechny popsat. Zamyslete se a pojmenujte si je sami, je to třeba hra „na chudáčka“, „na odborníka“, nebo snad „na hodnou duši?“ Máte to ve svých rukou.



Ukázka hry „ Ano, ale“
Osoba 1: To je hrůza, každý den dojíždím 2 hodiny do Práce.
Osoba 2: A nemohla by ses třeba přestěhovat?.
Osoba 1: No mohla, ale znáš to jak se dneska shánějí byty.
Osoba 2: Aha a nemohla by sis zkusit najít jinou práci?
Osoba 1: Jistěže bych mohla, ale víš ty vůbec jak těžký je dneska najít místo?
Osoba 2: A neuvažovala si, že by si začala podnikat?
Osoba 1: Jistě že bych mohla podnikat, ale vždyť je to hrozné riziko.
.....
Osoba 1 nakonec odchází s pocitem, že jí nikdo nemůže pomoct, což vlastně ani nechtěla. Důležité pro ní je, že se jí druzí věnovali a litovali ji. 









neděle 23. března 2014

First time

Všechny vás vítám na svém blogu.)

Po několika letech pasivního čtení beauty, fashion a life blogů, jsem si řekla, že i já bych měla na srdci pár věcí, které bych velmi ráda předávala dál.

Vzniku tohoto blogu předcházelo mnoho hodin práce při přípravě mezioborové přednášky, kdy spojili své síly psychologové s architekty a snažili se vytvořit koncept, který by pomohl hlavně mladým architektům v komunikaci s klienty, profesory, ale i všemi ostatními.

Zdroj: Visuin Institut
A protože se vše nakonec zdárně podařilo, a s výsledkem jsme byli spokojeni, rozhodla jsem se pokračovat zde.

A co na blogu budete moci najít? Mým cílem je seznamovat všechy, kteří o to budou stát, s věcmi, které jim pomůžou chápat lépe vztahy, ostatní lidi, sami sebe, a to vše v lehce stravitelné formě, bez zbytečných, krkolomných, odborných pojmů. A možná dokonce zbořit některé mýty, které o psycholozích panují.

Pokud byste si chtěli o nějakém tématu přečíst, stačí napsat do komentářů a já se ho časem pokusím zpracovat.)

Mějte se hezky, hodně sil do nového týdne a těším se na další setkávání :)