čtvrtek 26. června 2014

Čím si ztěžujete život vy?.)

To je přece hloupost, abychom si sami sobě stěžovali život, ne? No možná když se sami nad sebou zamyslíte, zjistíte, že na tom přece jenom něco bude a že opravdu děláte věci, které vám kazí náladu.

Já si svůj týden vytvořila poté, co jsem se minulý týden pokoušela stihnout poslední tramvaj, kterou sem měla šanci stihnout včas schůzku. Jakmile mi ujela před nosem, uvědomila jsem si, že jsou v mém životě opakující se situace, kterými si ztěžuji život:

  • Kupuji si boty,  u kterých moc dobře vím, že nebudou pohodlné! 
A dělám to pravidelně. Už v obchodě tuším, že nejsou úplně ideální a stejně si je koupím, protože víte jak....na něco se určitě hodí, vypadají úplně skvěle na noze...a navíc jsou ve slevě!

Chyba lávky, ty boty si vezmu na sebe a už po hodině se za to rozhodnutí nenávidím. Kodrcám se jako kachna, abych alespoň trochu ulevila rozedřeným nohám, až je nakonec v zoufalství sundám a jdu domů bosa...Doprovázejí mě udivené pohledy okolních lidí, protože kdo by chodil po Praze bez bot, že ano.




Doma boty rozhodně hodím na dno botníku s předsevzetím, že už je nikdy nechci vidět. O týden později je mám znovu na sobě, protože teď už se určitě roztáhly, vždyť napoprvé vám všechny boty rozedřou nohy, nebo snad ne? 
zdroj: louboutinky.cz

  • I když přesně vím, v kolik musím odejít z bytu, abych stihla tramvaj....
Nikdy v ten čas neodejdu. Je to bohužel fyzicky nemožné. Pak nestíhám, make-up nanáším v tramvaji a cestující nechápou, jak si někdo za jízdy může malovat řasy. Já zapomenu polovinu věcí doma a pak jsem naštvaná, že u sebe nemám poznámky.
  • Když máme rýžové karbanátky,  nedokážu přestat a pak ležím na gauči a umírám.
Nikdy se vám to nestalo?.)
  • Neukládám si pořádně stažené dokumenty do složek a pak je hledám v seznamu stažených věcí.
Vždycky, po zformátování počítače jsem plná příslibů, jak tentokrát budu mít všechno přehledně ve složkách....Vydrží mi to do vytvoření prvních dvou složek....
  • A ani vytištěné papíry si nedávám do šanonů. Můj stůl je pak zavalen papíry, ale nemůžu najít to, co zrovna potřebuji.
Zrovna teď hledám jeden dokument a překvapivě...může být kdekoliv. 
  • Neuklízím si po sobě!
Svoje věci si přenáším z místnosti do místnosti, podle toho, kde je zrovna potřebuju mít. Pak se ale stůl v kuchyni prohýbá pod návalem knih a přítel bezradně odchází s obědem ke svému pracovnímu stolu, protože se jinam nevejde.) a já nemůžu zase nic najít.
  • Odkládám budík tak dlouho, až přijdu pozdě.
To samé, jako s tramvají....
  • Většinou nepoužívám žádné záložky do knih, takže pak dlouho hledám, kde jsem skončila, až jsem nakonec v cílové stanici a nepřečtu vůbec nic.
Na tomhle bodu jsem začala konečně pracovat, ale stejně raději nosím Kindle.

  • Nasmlouvám si přes týden tolik aktivit, že doma pouze spím.

A pak se divím, že nemám vůbec čas pro sebe a že jsem vyčerpaná.

Je to docela dlouhý seznam, ale jestliže vznikl seznam, tak na něm můžu pracovat a přestat si stěžovat život. Dívám se na to optimisticky...vyhlašuji válku házení si klacků pod vlastní nohy!

Všimli jste si už taky něčeho, čím si sami ztěžujete život? Vytvořte si svůj seznam a pak ty chyby prostě zkuste nedělat a uvidíte, jestli se zadaří.)


pondělí 23. června 2014

Projekt P.

O perfekcionismu už jsem toho psala dost a je to jedna z věcí, která vás hodně zajímá. V Americe existuje jedna organizace, která sdružuje perfekcionalistky ženy. Navzájem mluví o svých životech, podporují se, pořádají výlety a tak. Při rozhovorech s perfekcionalisty jsem si uvědomila, že ta možnost sdílet problémy, které to přináší, je neskutečně povzbudivá.

A tak vznikl projekt... Skupina pro perfekcionalisty. Nebude to ale jen o povídání. Cílem těchto setkávání bude, aby se účastníci naučili zvládat stres, osvojili si takové techniky relaxace, které jim budou příjemné, seznámili se se zajímavými technikami a možnostmi otestování osobnosti a v neposlední řadě i odreagovaní formou různých her.  A celé se to samozřejmě bude točit kolem perfekcionalismu.)

Setkávání bude probíhat v Praze, jednou za 14 dní. Bude to otevřené. Můžete přijít, když se vám chce, nezávazně, ale návaznost je vítaná.)

Tak co? Líbí se vám náš projekt?.)

čtvrtek 19. června 2014

Buď to bude dokonalé, nebo to nebude vůbec!

Ne, tohle vůbec není o mně. Ačkoliv někde hluboko moje mysl touží po tom odvádět dokonalou práci, reálně vím, že na tom u spousty věcí až tak nezáleží. Dělám to ale z vlastního rozhodnutí, rozhodnutí, které mi umožní věnovat se naplno i jiným věcem, které mě těší. ) a tak si to dávkuji. Na čem mi záleží, to se snažím udělat, jak nejlépe můžu, ale nenechávám to zajít do extrémů... pokud bych si měla vybrat, jestli se zbytek noci budu učit na zkoušku tak, abych si byla jista jedničkou, nebo tím že se půjdu vyspat, vždycky zvítězí spánek.)

Jak sem už říkala, perfekcionismus je klíčová vlastnost prvorozených a jedináčků, každý, kterého jsem potkala, jí měl (lépe či hůře zvládnutelnou). Pokud znáte nějakého, pro kterého nic takového neplatí, mohl by být zklamaným perfekcionistou...

Zklamaným perfekcionistou se člověk stane velmi snadno...na začátku je touha po dokonalosti. Dokonalost může vyžadovat jen v některých oblastech, nebo napříč celým svým životem. Vyžaduje ji i od ostatních, a neskutečně ho popouzí, pokud to tak není. Jenže... někdy je dokonalost pro daného jedince tak nedosažitelná, že to člověk vzdá. Stane se z něj zklamaný perfekcionista a začne jít proti proudu, stane se z něj bordelář, chodí pozdě, kde se dá, nebo se přestane hnát za vysokým vzděláním či dokonalou prací. Protože...když to nejde dokonale, proč to vůbec dělat. Ne vždy má zklamaný perfekcionismus tak dramatické projevy....někdy se může pouze více uzavřít do sebe, být agresivní pokud ho někdo zkritizuje a zakuklit se do své tvrdohlavosti a užírat se vší nedokonalostí kolem sebe.

Tyhle stavy často také doprovází somatické problémy typu bolesti zad, svalů, hlavy, kožní a trávicí problémy a další velmi zábavné věci, kterým se určitě chcete vyhnout. Pokud jste ve vnitřním napětí a prožíváte stres, který neumíte zvládnout, k těmto problémům to zkrátka a dobře povede (potvrzeno na vlastní kůži.))

Je těžké ovládnou perfekcionalismus tak, aby byl váš pomocník a ne otrokář. Stejně jako je rozdíl mezi nedosažitelnou dokonalostí a touhou vyniknout....

.
.
.

Takže...chcete vyniknout, nebo chcete být "dokonalí"?




pátek 13. června 2014

Malý dospělý, nebo jedinečná perla?

Dneska se vrhneme na specifika jedináčků. Maji hodně společného s prvorozenými, takže pokud patříte mezi jediné dítě, rozhodně si přečtěte i článek o prvorozených.

Jak jsem se řekla, jedináčci a prvorození toho mají hodně společného...s tím rozdílem, že spousta vlastností, které jsem popisovala v předchozím článku, je u nich vyvinuta ještě více (není divu,  že si sou v  mnohém podobní.  Každé první dítě si užívá ten šťastný pocit,  než mu do pokoje nenacpou malého vetřelce a život jak ho znali, se od základů změní.)) Ti, kteří vyrůstali v rodině s tvrdou disciplínou jsou velmi maximálně spolehlivý, svědomití, pohotoví a prostě... dospělý....

Rodiče mají jedináčky ze dvou důvodů. Můžou se narodit v jejich pozdějším věku, kdy jsou jejich jedináčci největším pokladem, o který musejí neustále pečovat, takže jejich děti pak mohou být rozmazlení a mohou mít pocit, že jsou středobodem vesmíru.

Dalším důvodem, proč mají v rodině jen jednou dítě je ten, že se tak rozhodli. Takoví jedináčci pak mohou být vedeni přísnou výchovou a jsou vychováváni k disciplíně, cílevědomosti a určité dospělosti. To může vést k tzv. vnitřní vzpouře- život jedináčka je dokonal naplánován, ale hluboko v jeho nitru tomuto plánu vzdoruje.

Jedináčci mají tendenci být kritičtí, nejenom k ostatním, ale i k druhým. Často vyrůstají v prostředí, kde je kolem nich málo dětí a tak jsou poměrně osamělí. Naopak tráví spoustu času ve společnosti dospělých a později mohou mít problémy navazovat vztahy se svými vrstevníky, vycházejí lépe se staršími, nebo naopak o mnoho mladšími lidmi.

Od malička mají vysoké cíle a vysoké nároky, hlavně sami na sebe ( Jedna moje kamarádka- jedináček, studuje dvě vysoké školy zároveň, protože jedna byla moc jednoduchá, mimochodem gratulují k Bc. at Bc.  na obou co školách se samými jedničkami).A právě proto, že mají vysoké nároky sami na sebe, snadno se z nich může stát zklamaný perfekcionista...stejně jako u prvorozených.

U některých prvorozených se elegantně propojují vlastnosti nejmladšího a nejstaršího dítěte. Mohou být schopní, samostatní, ale zároveň zhýčkaně rozmazlení. Takže se nedivte, pokud v sobě tuhle směsicí poznáváte.

Z jedné vysokoškolské studie vyplynulo, že společnost se s jedináčky nemazlí...jsou vnímáni jako na sebe zaměřené, vynucující si pozornost a nešťastné, krom jsou údajně méně oblíbení, než děti, které mají nějakého sourozence (pravděpodobně kvůli tomu, že se s dětmi nenaučili vycházet).

Jedináčci jsou jednoznačně jedna ze skupin, která je nejvíce ohrožena perfekcionismem a proto by i ono měli o sobě zjišťovat více a naučit se s perfekcionismem bojovat, aby je neovládnul.

Tak vám přeje hezký víkend ať jste v jakémkoliv pořadí.

pátek 6. června 2014

Hádejte o kom to bude dneska.)

Prvorození jsou moji oblíbenci. Stejně jako mě kdysi bavilo šikanovat mou starší sestru, tak mě i dnes baví pozorovat jejich známky prvorozenství, které mě někdy i trochu děsí.). Zároveň si myslím, že právě oni by měli co nejvíc pracovat na tom, aby sami sebe poznali a odhalili stránky jejich osobnosti které jim ztěžují život.Bez nich totiž mohou mít úspěšnější.

Nikdo jiný nereprezentuje vlastnost perfekcionismu tak, jako právě prvorození a jedináčci. Abych se opravila...myslím teď vyhrocený perfekcionismus, který když je neřešený vede klikatou cestou do nemocnic, psychiatrických léčeben...někdy i do hrobu... Je to vlastnost, která je provází po celý život, jejich úkolem je zvládnout ji. (Abych se vyhnula případným námitkám, existují ještě zlomení perfekcionisté o kterých budu psát jindy.)

Prvorození mají silnější motivaci než ostatní děti, dosáhnout úspěchu v životě. Spousta z nich pracuje v dospělosti ve vědě, medicíně, stávají se z nich právníci, úředníci, IT odborníci atd. Milují zaměstnání, která vyžadují přesnost, soustředění...na základě výzkumu ve firmě Visuin máme potvrzené, že drtivá většina studentů architektury jsou prvorození, nebo jedináčci... Ve firmě, kde pracuje moje mamka, jsou všechny ženy prvorozené...je to účetní firma...pro prvorozené ideální povolání....(budu ráda když mi prvorození do komentářů napíšou kde dělají, nebo co studují oni.)

Jejich obrovskou výhodou je, že mají dobře rozvinutou sebedůvěru, od dětství je všichni berou vážně, všechno co udělají poprvé je velká událost. Rodiče oslavují každé poprvé. Proto v životě často dosáhnou na vysoké vedoucí pozice, protože prostě jako dětem jim dospělý vštípili pocit, že dokáží všechno. Navíc mají obrovskou schopnost se soustředit, jsou trpělivý, systematičtí a svědomití... (opak benjamínků.) Vyznačují se potřebou vyhrávat...neustále, sebekázní a také jsou posedlí tím, aby nedělali chyby, protože chyby jsou něco, co ohrožuje jejich vnitřní podstatu.

Obrovská nevýhoda tohohle všeho je tam, že všechna jejich odpovědnost, systematičnost, perfekcionismus ... to všechno prostě vede k obrovskému stresu. Musejí toho totiž zvládnout víc než ostatní, jak tomu bylo už od dětství- jakmile se narodil mladší sourozenec, oni byli ti, kdo museli začít být "dospělý" a odpovědní.

Hlídání sourozence, uklízení pokoje, pomoc v domácnosti...to všechno je pro prvorozené normální. Tenhle pocit je v nich zakódovaný i v "opravdové" dospělosti. Jsou to ti, do kterých všichni vkládali obrovské naděje, ti kteří mají vštípenou disciplínu, jsou zvyklí makat a jakmile si dají pauzu, berou to jako selhání. Někdy to dojde tak daleko, že přestávají spát, aby mohli odvést dokonalou práci. Prvorození si musí uvědomit, že nemusí být vždycky dokonalí a že je důležité se věnovat i sami sobě, aby jim bylo dobře.

Naše tělo i mysl potřebují odpočinek, aby mohli kvalitně fungovat.Takže pokud váš starší sourozenec nedokáže odpočívat sám od sebe, je úkolem nás, mladších sourozenců, abychom je do odpočinku donutili.) ( já sehnala maséra až do bytu.)))

K prvorozeným se chci ještě vrátit později, je toho tolik co bych k nim chtěla říct...ale kdo by chtěl to slohové cvičení pak číst.)))


úterý 3. června 2014

Víte proč je skvělé být prostředním dítětem?

S prostředními dětmi mám nejméně zkušeností. Téměř je totiž nepotkávám. Všude kolem mě je to samý prvorozený, jedináček, nebo nejmladší benjamínek. Ta doba, kdy bylo normální mít tři a více dětí je už, více méně, pryč. V dnešní době je štěstí, když si žena najde během studování na škole a budováním kariéry čas na to, aby stihla vychovat alespoň jedno dítě, někdy se dokonce zadaří i dvě.

Každopádně prostřední děti jsou nejhůře rozpoznatelné. Neoplývají oněmi z daleka viditelnými vlastnostmi, jako jejich mladší a starší sourozenci. Nejsou ani prvorození, aby si mohly užívat obdiv všech v rodině a nezůstaly ani těmi nejmenšími, věčně rozmazlovanými, kterým toho spousta projde. Vytvořit jejich komplexní obraz je téměř nemožné, prostřední děti prostě mohou být jakékoliv (od rebelů, až po tiché myšky)... I přes tuto rozporuplnost je tu toho pár, co mají společného.

V dětství jsou nejvíce ovlivněni svými staršími sourozenci. Pokud cítí, že se svým starším sourozencem mohou soupeřit, jsou do toho, pokud ne, vrhnou se jiným směrem.

Často se cítí být přehlíženi, vetšinou i opravdu jsou. Prostřední dítě prý spolehlivě poznáte podle toho, že mají v rodinném albu nejméně fotek. Celkově prý mají často pocit, že jsou v rodině opomíjeni, hlavně z toho důvodu se pak často realizují mimo rodinu. Mají hodně přátel a právě oni jsou jakási jejich "druhá" rodina. Parta vrstevníků je u nich velmi důležitá a bývají dobří v kolektivních sportech. Rodinu většinou i nejdříve ze všech dětí opouštějí.

Výše vyjmenovaný výčet může působit trošku depresivně, ale prostřední děti mají pár obrovských trumfů, které jim ostatní děti mohou jenom závidět...

Jednak mají skvělou schopnost.... vyjednávat. Vyjednávají spory mezi sourozenci, domlouvají jim, když nechtějí poslechnout rodiče a celkově udržují v domácnosti klid. Možná i proto jsou nejlépe připraveni do skutečného (dospělého) života, protože se naučily, jak se s druhými dohodnout na kompromisech (což se spousta lidí nenaučí nikdy). Pro prostřední dítě nemusí být všechno perfektní, stačí jim to dobré. Nemusí se proto úzkostně hnát za tím, aby byly perfektní, protože to prostě nepotřebují.

A proč je tedy skvělé být prostředním dítětem? Na rozdíl od nás, benjamínků a prvorozených, mají nejméně problémů. Jsou méně úzkostné, než prvorození a jsou emočně stabilnější, než nejmladší děti, a rodiče jsou při jejich výchově již otrkanější. Prostřední děti jsou prostě VYROVNANÉ... Už chápete proč je skvělé být prostředním dítětem?.)

Trocha toho shrnutí nakonec:
  • Prostřední děti jsou nejvíce uzavřené.  Mají zkušenost s tím, že rodina mu věnuje méně pozornosti, než jeho sourozencům a proto se uzavře do sebe a druhým se přestane svěřovat - to může a nemusí být v dospělosti na škodu (v partnerství to je spíše problém).
  • Prostřední děti nevyhledávají příliš psychologickou pomoc... Což mě přivádí k otázce, jestli tento článek bude vůbec někoho zajímat.)
  • Bývají striktně monogamní, je pro ně důležité, aby jim rodina fungovala.
  • Jsou zvyklí, že se pozornost nemusí upírat jen na ně.