pondělí 25. srpna 2014

středa 20. srpna 2014

Co to dělám?!

Kdyby jste se mě před rokem zeptali, jestli mě zajímá diagnostika, řekla bych vám, že sice ano, ale že mi to všechno přijde stejné, jako na běžícím páse... (po zkušenosti s pedagogicko-psychologickou poradnou jsem měla pocit, že se používají tři univerzální testy na všechno a výstup je vždy stejný), no prostě, až tak mě to nenadchlo.

Kdyby jste se mě zeptali, co si myslím o Rorschachově testu (dále pak jen ROR), zeptala bych se: "Myslíš ty skvrny? To je zajímavý, ale co z toho vlastně zjistíš? ( Viděla jsem jednu psycholožku testovat klientku, ale nic víc mi k testu neřekla...vlastně řekla, že nejdříve ho musí vyhodnotit na počítači a to trvá dlouho...)

Kdyby mi někdo řekl, že najednou nebudu vědět, který terapeutický směr je pro mě ten správný a začnu se poohlížet i jinde....no asi by mě to trochu vyděsilo.... a možná rozesmálo.)

............................................................................................................

Kdo by řekl, že o ten rok později, budu mít svoje vlastní tabule, několik knih na toto téma a ačkoliv jsem zatím tápající začátečník, tak nějak mě to chytlo a nechce se mě to pustit. Upřímně, ani nechci aby se mě to pustilo. Je to totiž skvělá záležitost.

Někdy hold narazíte na někoho, kdo změní váš směr, aniž by jste to očekávali, nebo plánovali. A ačkoliv mám ve svém životě ráda všechno naplánované, je pro mě tohle všechno příjemná a vítaná změna. Jsem ráda, že jsem takové lidi, kteří mi začali ukazovat i jinou stránku psychologie, kterou jsem do té doby moc neznala, potkala. To ale neznamená, že bych zanevřela na terapii.)

Tak se ani vy nebraňte novým zkušenostem, třeba zjistíte, že vás baví něco, o čem jste si dřív řekli jasné NE. Možná se vám dá, že by to mohlo ohrozit vaši vnitřní jistotu, ale co když to za vážně stojí?

Co vy? zkoušíte nové věci, i když hrozí, že naruší vaše plány a názory?.)

A nakonec ještě jedna otázka pro vás, milý čtenáři. Už jsem zde uveřejnila krátký článek s tabulemi ROR. Měli by jste zájem o další, který by se touto oblastí zabýval více? Samozřejmě vše v rámci mezí, abych vám do budoucna neznemožnila se nechat taky otestovat.)

středa 13. srpna 2014

Jste taky vztekloholik?

Patřím mezi temperamentnější lidi. Rychle se navztekám a nechávám volný průběh emocím. No teda, nechávala sem. Před nějakou dobou jsem se totiž rozhodla, že ten vztek a agresi bych měla regulovat víc. Ve výsledku to vypadalo tak, že jsem se třeba i naštvala, ale rychle jsem se zklidnila a vydýchala to. Občas se mi to tak úplně nedařilo, ale víte jak, snaha se počítá. Říkala jsem si, jak je to skvělé, že se nezahlcuji těmi negativními emocemi a jak mi to dělá dobře.

Zdroj: www.cilevedome.cz

Vážně jsem tomu věřila...

Do té doby, než sem se po roce dostala zase za volant...tehdy jsem pochopila, že vztek je něco, co mě naopak v mojí duševní rovnováze udržuje. Řízení mám moc ráda, proto jsem se nadšeně vrhla po volantu, jakmile se naskytla příležitost. Za pár minut už jsem byla zase ve starých kolejích, zvesela jsem si nadávala na všechny strany, protože víte jak, je tolik lidí co vás za volantem můžou naštvat. Když jsem zastavila, bylo mi skvěle. A nebylo to jen tím řízením...

Konečně jsem si zase dovolila to naštvání prožít od začátku do konce, pěkně na plno, předtím jsem si neuvědomovala, že mi něco takového chybí, ale jakmile to přišlo, pochopila jsem, že svůj temperament nemůžu tak omezovat, pokud se chci cítit dobře. Začala jsem si toho všímat víc a opravdu, jakmile jsem se s někým mohla pěkně pohádat, nebo třeba jen naplno dát průchod naštvání, nebo i jiným emocem, bylo mi pak dlouho tak nějak fajn. 

Osobnostní růst je fajn věc, ale někdy se hold něčeho nemůžete vzdát, i když to navenek může vypadat, že to není dobrá vlastnost. Budu se muset smířit s tím, že občas prostě jsem hlasitá, vzteklá a temperamentní a nepotlačovat to v sobě jenom proto, že si myslím, že bych měla. Hodlám se samozřejmě usměrňovat, když to bude potřeba, ale člověk si musí najít svojí vlastní míru a poznat, co potřebuje a čeho se může zbavit. Možná to není ani tak o vzteku, jako o tom, že zatím pouze pomocí vzteku umím prožít všechny emoce naplno a úplně. Rozhodně je to něco, co teď budu bedlivě sledovat.

 K tomu je ale potřeba všímat si sám sebe, což mám pocit, moc lidí nedělá.

A jak jste na tom vy? taky se snažíte usměrňovat některé své vlastnosti? Vnímáte sami sebe?





pondělí 11. srpna 2014

Miluju tě....

TELEVIZE





Na základní škole jsem vždy po škole maniakálně sledovala svoje oblébené pořady na supermaxu a do toho lehce předstírala učení. Večer mě vystřídal otec se svými zprávami a celkově se televize prostě nezastavila. I když na ní často nikdo nekoukal, byla zapnutá prostě jen jako kulisa.

Když jsme se rozhodli, že si do nového bytu nepořídíme televizi, bylo to asi nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Najednou jsem zjistila, že mám spoustu času. Stihla jsem spoustu práce v kratším čase. Bylo to překvapivé.

Musím říct, že jsem pocítila i změnu v sociální oblastí. Zejména jsem často nevěděla, o čem se moje okolí baví a nemola se zapojit do hovoru, protože jsem nesledovala včerejší epizodu seriálu a nemohla jsem s nimi překrávat nejlepší televizní reklamy, které ostatní uměli zpaměti. Taky sem si všimla, jak často se mě někdo ptá, hele viděla si... " né neviděla, já nemám televizi." Reakce na tuto větu byly kouzelné. Lidé šokovaně zamrkali a na chvilku přestali mluvit, pak se mě většinou zeptali, jestli se mi rozbila. Když zjistili, že jí nemám schválně, řekli jen aha a odešli, nebo změnili téma hovoru. Dokonale šokovaní a možná se i tošku styděli za to, že znají někoho tak divného.) Jednou se mě dokonce soustrastně zeptali, jestli máme problémy s penězi, že si ji nemůžeme dovolit.)

Poslední dobou zjišťuji, že stále více mladších lidí, televizi doma také nemá a nebo pokud ji mají, moc ji nepouštějí. Nicméně stále se mi stává, že jdeme na návštěvu k našim přátelům a u nich, i když nás očekávají, běží televize, kterou během návštěvy nevypnou, nechají zapnutý zvuk a střídavě reagují na nás, co říkáme a občas se nahlas vyjádří k televizi. V takových chvílích upřímně nevím, jak mám reagovat, Říkejte si co chcete, občasné juknutí na mobil mi přijde jako menší zlo. Stala se už televize natolik součástí spousty domácností, že ji lidé při návštěvě, nebo společném jídle nechtějí vypnout? Je to tak nějak rodina?.)

Tohohle rozhodnutí nelituji, o spoustě tragédií se dozvídám až s několikadenním zpožděním, když zrovna zabrouzdám na internet, nebo se o tom někdo baví, ale přijdu si tak nějak spokojenější.) a kdyby v ČR vypukla válka, máme stále sirény ne?.)

Co vy a televize? máte ji? pouštíte ji každý den? vypínáte ji když přijde návštěva?.)

úterý 5. srpna 2014

Aha!

Taky už se vám někdy stalo, že jste potřebovali na něco přijít, třeba i zformulovat důležitou větu a za boha vám to prostě nešlo? Já v takových chvílích sedím zarytě nad počítačem a tupě zírám na obrazovku. Asi nemusím říkat, že to je strašná pitomost. Dopadá to tak, že frustrovaná odcházím spát, na nic samozřejmě nepřijdu a ještě si neužiju ani trochu volna.

Otazn%c3%adk_hlava

Zjistila jsem, že to nedělám jenom já, že to vlastně dělá spousta lidí kolem mě. Přitom je to jen nějaká forma sebemrskačení. Jakmile se dané věci přestaneme věnovat a děláme něco jiného, mozek i nadále pracuje, proto se často stane, že například během procházky dojde k tomu, že na vaši záhadu najednou přijdete a je vám to nad slunce jasné- AHA efekt... najednou nejenže pochopíte celý problém, rovnou ho i vyřešíte.

Jednou jsem někde slyšela, nebo četla, že na geniální nápady nikdy nepřijdete, když se o to snažíte, naopak, přicházejí ve chvílích relaxace, odpočinku, zábavy.

Tak co nás všechny nutí k tomu, že když se nám mozek zasekne, nevykašleme se na to a nepodíváme se na věc s čistou hlavou? Nevím jak vy, ale já bych se tohle chtěla naučit, očividně je to mnohem rozumnější, než můj dosavadní né moc funkční model.) Asi se nedá nic dělat a budu si to muset přidat na svůj pomyslný seznam, a řeknu vám...mám pocit, že za chvilku bude vážně dlouhý.) ach ta cesta za sebezdokonalováním je vážně dlouhá.

pátek 1. srpna 2014

Inkoustová skvrna nebo králíček?

Dlouho jsem se na ten den tešila. Představovala jsem si, jaké to bude, až je budu mít doma. Jak budou vypadat, jak často je budu používat, no prostě všechno....možná trošku přeháním, ale prostě jsem z nich nadšená.) minulý týden jsem si totiž konečně pořídila Rorschachovské tabule.)


Test inkoustových skvrn.  Autorem byl Hermann Rorschach, který původně vyzkoušel kolem 40ti tabulí, tehdy je tvořil na hedvábném papíru. Z finančních důvodů, kdy jejich tisk byl velmi nákladný, se jich začalo používat 10. V současné době je to jedna z nejpoužívanějších projektivních metod.

A těch deset už mám konečně i já.) Takže seznamte se s mojí novou hračkou pro diagnostiku osobnosti.)


Musím říct, že zatím neměly chvilku stání a testují jak divé a moc jim to jde, jen jejich majitelka se toho musí ještě spoustu naučit, aby byla dostatečně schopná umět interpretovat z odpovědí, ale to učení jí moc baví.) A taky stihnout zapisovat úplně všechno, co je potřeba během testování, je někdy poměrně zábavné...

Tak co, už jste někdy dělali Rorschachlův test?
a láká vás to?.)


A na závěr ještě jedna otázka na víkend...
Co to může být?