úterý 30. září 2014

Tři... dva... jedna... buď psycholog!

zdroj: www.linkedin.cz


Když přišla ta chvíle, kdy jsem měla poprvé stát (v našem případě spíš sedět) tváří v tvář prvnímu pacientovi, bylo mi, jako bych měla jít znovu na státnice. Zle.

Tři dny před samotným  prvním vyšetřením jsem si pročítala manuály, jak mám vyšetření provést. Otestovala jsem svého přítele. Zvýraznila si věty, které bych jako zadávající měla říkat. Napsala jsem si je do svého krásného pařížského bločku. Udělala jsem všechno proto, abych nebyla nervózní... Byla jsem.

Pořád jsem měla na paměti, jak jsem při posledním pokusu (nanečisto) upustila karty, upustila stopky, nevěděla, jak ty stopky mám správně vynulovat, zapomněla napsat čas... No prostě šlo to jako po másle.

Několik prvních testování proběhlo...no řekněme, že jsem se nenudila. Několikrát mi v hlavě proběhly myšlenky.CO MÁM DĚLAT?! To tu jako nejsou žádný kapesníčky? Do čeho mám tu vodu nalít když tu nic není? Vážně chce abych jí řekla, že je moc šikovná? Teď mi dá asi pěstí! Co to říká? Vždyť to nedává žádný smysl! Ale všichni jsme to přežili ve zdraví, většinou to dokonce mělo i určitý profesionální nádech a diagnostika byla úspěšná.)

Po čase jsem se dokonce dostala do stádia, kdy už (pokud zrovna můžu vyšetřovat) si dám snídani a nebojím se toho, že se mi rozsypou pomůcky.)Většinu času jsem si dokonce jistá, že mě nikdo nepraští.) Každopádně, ty veselé začátky, kdy jsem poprvé mohla dělat psychologickou diagnostiku, byly nezapomenutelné.


Co vy a vaše začátky s novou prací? Taky býváte lehce paralyzovaní?.) Praštil vás už někdo v práci?.)




úterý 23. září 2014

Co ráda čtu - z blogů

V minulém článku jsem se trošku rozepsala o časopisech...respektive o tom, proč je nemám ráda. Dneska bych to ráda vzala z té druhé stránky a protože vypisovat všechny knihy co mám ráda, by bylo na dlouho, zmíním se tu o svých oblíbených blozích, které mi občas pomáhají krátit chvíle v práci.)

1. Ordinary lifehttp://ordinarylife-my.blogspot.cz/
Rendy je bezpochyby první blogerka, kterou jsem začala číst. Tehdy ještě měla kolem 15ti čtenářů a už od začátku mě začala svádět k tomu, abych začala toužit po kosmetice víc, než je zdrávo. Díky ní jsem začala používat krémy na obličej, začala jsem se každý večer poctivě odličovat a nově jsem ve fázi, kdy chápu, že kvalitní, dražší kosmetika se opravdu vyplatí. Ale co vám budu povídat, jakmile ji začnete pravidelně sledovat vaše peněženka bude moc plakat....na druhou stranu, vaše pleť vám bude děkovat.) Taky si cením toho, že když je něco na prd, nebojí se to napsat....prostě si stojí za svým. Proto jí v kosmetickém výběru důvěřuji.

2. Vintage bloghttp://www.vintageblog.cz/
 Málokdo píše tak poutavě jako Vivi. Když čtu její články, je mi tak hezky, jako bych se doma zachumlala do teploučké deky, pila čaj a někdo mi něco hezkého povídal....tenhle pocit, mi umí přenést i do práce. Je to prostě kouzelné místo, plné roztomilých věcí kde by jste zrovna teď chtěli být.) Optimistka každým coulem.)

3. Šťastný blog: http://stastnyblog.cz/
Dokumentace o tom, jak se někdo snaží užívat si každou chvilku života? Jak se někdo rozhodl být šťastný navzdory všemu? to přece musím sledovat.) Krásná cesta osobního rozvoje.

4. Fashion picanteria: http://fashionpicanteria.blogspot.cz/
Jeden z mála fashion blogů, které sleduji. Ale Beáta je tak svá, že to není jen o tom, co jsem si dnes vzala na sebe.

5. Život podle Lucie: http://www.zivotpodlelucie.com/
Pokud jste nešikovní, jako já, potěší vás, když je na tom někdo podobně....a taky to, že o tom píše a vy se tomu občas můžete pokoutně zasmát.)

6. Made in leshttp://madeinles.blogspot.cz/
Je to jak splněný sen, odstěhovat se z města k lesu, tam si podnikat a užívat si krásy přírody. A jako bonus, vyrábějí moooc krásný nábytek.)

7. OKPK: http://petrakrickova.tumblr.com/
Všehochuť ze života jedné mladé architektky a podnikatelky v jednom, která se snaží měnit to, na co by si ostatní netroufli.)

8. O tereze: http://otereze.blog.cz/ 
Tohle je trochu profesionální deformace, na tomto blogu najdete zpověď transsexuálky, a to od samého počátku kdy se ještě v manželství s malou dcerkou rozhodl, že podstoupí přeměnu. Blog již píše dva roky, takže pokud začnete od začátku, ukáže se vám popis jejího vnitřního života tak, jak by jste to nenašli v žádné knize.

9. Deníček moderního fotrahttp://fotruv-denik.blog.cz/rubrika/fotruv-denik
S dítětem na mateřské, neustále na pokraji nervového zhroucení, na druhou stranu, alespoň si z toho umí udělat srandu.

10. Kitchenette: http://kitchenette.cz/
Tenhle blog mě nikdy nezklame. Inspiruji se hlavně recepty na pečení, ale vždycky je to absolutně vynikající záležitost. A teď dokonce vydala vlastní kuchařku! slyšíš ježíšku?.)

Tak co, čtete taky některé z uvedených blogů? doporučíte mi nějaký ten váš oblíbený?.)

čtvrtek 18. září 2014

Proč nikdy nečtu časopisy

Časopisy si nekupuji. Vyjímku dělám občas u psychologie dnes a nebo pokud má nějaký časopis dobrou přílohu.

Když ale jedu na dovolenou, je to něco jiného, to se jimi předzásobím a rovnou je tam pak i nechám. Takže ani letos jsem to neudělala jinak. Jela jsem vyzbrojená takovými čtyřmi, pěti kousky. Hned první den jsem se na pláž vydala vyzbrojená jedním z nich a jen tak pro jistotu, jsem tam přihodila i Kindlíka.)

Musím říct, že jsem docela překvapila sama sebe, vydržela jsem to zhruba tak 20 minut, než jsem časopis znechuceně odložila a začetla se do Gejši. Byla tam obrovská kupa nesmyslných článků, kde autorky nemají pořádně tucha o čem píšou a celé je to zoufale povrchové, jakmile jsem se ale dostala k článku, kde autorka popisovala, jak celý víkend zkoušela věci z sex shopu...na to už jsem vážně neměla...

Z časopisů jsem si nakonec vytrhla několik stránek s recepty na lilek a přečetla si pár rozhovorů, ten zbytek jsem prostě nezvládla.... Spousta blogů na internetu má mnohem větší výpovědní hodnotu....zůstanu raději u nich. Jak se ale znám, při příští dovolená si je stejně zase nakoupím.)

Co vy a časopisy? čtete, nečtete? Máte svůj oblíbený? Nebo raději preferujete blogy?

úterý 16. září 2014

Hádky



Když jsem jednomu známemu psychologovi říkala o tom, že jedu na dovolenou, zeptal se mě s kým, když zjistil, že s přítelem, zasmál se a prohlásil, že ty hádky na dovolených bývají zábavné a že mi přeje hodně štěsí, ať to oba ve zdraví přežijeme.

Není náhodou dovolená synonymem klidu a relaxace?

Když jsem přemýšlela, kvůli čemu se s přítelem nejčastěji hádáme, tak na prvním místě je rozhodně to, kdo zase myl nádobí naposledy, v těsném závězu "proč je tu furt takovej bordel, když furt uklízíme" zakončeno hádkami na příležitostné téma. A co si budem povídat, mě ty hádky občas prostě baví.)

Proto mi bylo předem jasné, že stejně jako žádný rok předtím, se my dva na dovolené rozhodně hádat nebudeme...a taky to tak bylo..(pokud nepočítám ten drobný incident, kdy sme téměř museli odtlačit čtyřkolku, protože benzínka je tady přece na každém rohu...NENÍ!)

V záplavě časopisů, které jsem si však na dovolenou pořídila, se to tipy, jak se na dovolené navzájem nepřizabít, jen hemžilo. Prý ten šok, kdy je spolu pár najednou 24 hodiny denně způsobí to,  že najednou chcete nazvájem povraždit.

VÁŽNĚ?

Umím si představit, že pokud bych jela na dovolenou, kde bych musela každý den vařit, mýt nádobí a podobně, byla bych asi nepříjemná, ale právě proto si dovolenou zařídím tak, abych tyhle věci dělat nemusela. A pokud mě přítomnost partnera vytáčí, tak by se to asi chtělo zamyslet nad tím, jak na tom náš vztah je.

My by sme si rozhodně měli pořídit myčku a tak jednou týdně paní, co by nám uklidila celý byt....pak budeme ten nejharmoničtější pár na světě.)

Co vy a dovolená? Jezdíte raději s kamarádkami, nebo s přítelem? Nebo snad dokonce dobrodružně sami?


čtvrtek 11. září 2014

Zdraví




S psychologií zdraví jsem se pořádně seznámila až v letošním roce a myslím, že mě poměrně nadchla. Je osvěžující, protože se snaží především o prevenci narušení psychiky a zkoumá vliv psychiky na tělesný stav. V dnešní době, kdy jsme všichni zaměřeni hlavně na léčbu - terapii, diagnostiku, medikamenty u osob, které již nějaká porucha zastihla.  Je to zkrátka osvěžující.

Co jí charakterizuje?
  1. Vychází z problematiky lidí, kterí jsou z psychologického hlediska v mezích normálu- bez psychiatrických problémů.
  2. V první řadě ji jde o prevenci a předcházení zdravotním problémů.
Jednou z, pro mě, nejzajmavějších oblastí, je vztah imunitního systému a psychologických jevů. Při pokusech na zvířatech se zjistilo, že pokud byly krysy v situaci, kdy neměly možnost uniknout z nepříjemné situace, rovněž došlo ke snížení činnosti jejich imunitního systému. 

Při pokusech na lidech se například zjistilo:
  •  že chronický stres způsobuje zpomalení hojení ran.
  • lidé, kteří byli v relativní sociální izolaci, měli podstatně sníženou imunitu, oproti lidem, kteří byli umístěni ve větším společenství.
  • rovněž péče o choronicky nemocné lidi zplůsobuje snížení funkce našeho imunitního systému a naopak osoby pak vykazují vyšší míry deprese a logicky i zhoršení fyzického stavu.
  • dobrá sociální opora (např. přátelé) pozitivně ovlivňuje imunitu- údajně dosti výrazně. Ostatně dobrá sociální opora je velmi důležitý aspekt u spousty onemocnění, například u rakoviny, nebo kardiovaskulárních onemocnění. V obou případech platilo, že lidé s těžší diagnózou, ale lepší sociální oporou se vyléčili, nebo stabilizovali spíše, než osoby, které to měli naopak (pokud někdy zabrousíte na weby například o rakovině prsu, tak všude je věnován veliký prostor důležitosti podpory od rodiny a přátel, aby se pacientky nebály o své nemoci mluvit, nebo ze statečnosti neodmítali pomoc)
  • Dokonce když skupinu dospělých sledovali po dobu 6ti měsíců, zjistili, že nálada má taktéž vliv na funkci imunitního systému- ti se spaštnou náladou, měli činnost sníženou a zvyšovala se u nich pravděpodobnost onemocnění. Naopak pozitivní emoce imunitu posilují.
Vztah imunity a psychického stavu se dá nakonec využít i v terapii- pomocí relaxace například.

No terapie a diagnostika mě sice stále zajímají víc, ale ráda bych tento obor prozkoumala více.

Tak co výsledky studií říkáte vy? Máte chuť se jít obklopit příteli a usmívat se, co to jde?

úterý 9. září 2014

Letadlová panika

Nesnáším letadla. Tato nenávist trvá již od mých 12ti let, kdy jsem se v něm ocitla poprvé. Pocit při vzletu, třesení ve vzduchu....nebylo o čem přemýšlet.) 

Nesnáším historky o tom, jak kdo letěl v bouřce, až mu vypadly kyslíkové masky, jak kvůli nenadálým turbulencím se letadlo propadlo tak, až vypadaly věci z přihrádek a dodnes lituji, že jsem slyšela o těch vacích na mrtvoly, které jsou v letadle připraveny....kdyby náhodou...

Zdroj: vtm.e15.cz

Když vím, že mě čeká let, automaticky mi naskakují myšlenky na všechny letadla, co se v uplynulých letech ztratila, spadla, byla sestřelena a přemýšlím nad tím, jak vypadnou kyslíkové masky a jestli se stihnu s někým rozloučit, když budu vědět že padáme...




Naopak mě vůbec nezajímá, jak to je jedna z nejbezpečnějších forem dopravy.... protože při bouračce v autě podle mě máte větší šanci, že přežijete. Přijímám pouze informace, které podporují můj pohled na věc  a ostatní informace bagatelizuji.)

Takže i když jsem se na dovolenou neuvěřitelně těšila, tušila jsem, že ten let bude problém. Preventivně jsem si v pondělí zašla ještě na praxi, abych se rozplýlila, dala si nechutně předraženou kávu a celkově jsem dělala všechno proto, abych nemyslela na to, že za pár hodin budu poslouchat, co všechno se má dělat s nouzovým východem.

Nepomohlo to...

Kolem desáté ráno jsem začala registrovat nepříjemný pocit v žaludku, zakrátko se přidali další neurotičtí kamarádi, v jednu hodinu jsem přestala mluvit, abych se nechtěně nepozvracela. 

...................................................................................................................................................................

Na cestu zpátky jsem se plánovala nezřízeně opít, ale z praktických důvodů jsem se rozhodla tento plán neuskutečnit. 

V den odletu jsme si ještě užívali moře a při všem tom klidu jsem se začala chápat tu větu, kterou mi neustále opakují..." přijmi věci tak jak jsou"... Není to totiž o tom, že se člověk vzdá, stahne ocas a zaleze do kouta, ale o tom, že na některé věci prostě nemá cenu plýtvat energií. Vážně se nemusím pokoušet zastavit řeku holýma rukama. Dneska prostě poletím, jiná možnost není a tim že z toho budu nervozní předem, nezařídím, aby let dopadl dobře.

A tak jsem nastoupila do letadla střízlivá s vědomím toho, že možná opravdu spadneme, ale není v mojí moci to nijak ovlivnit. A dokonce jsem si užila i to pozorování bouřky v dálce za oknem.

Ano, sice jsem se stále odmítala odpoutat od sedačky a jakmil se letadlo začalo víc třást byla jsem ve střehu, ale i tak musím říct, že jsem to zvládla, na své poměry, výborně.)

Musím říct, že takhle zkušenost pro mě byla velmi cenná a potřebná, pokud se chci naučit, nechat některé věci, prostě tak jak jsou. 

Co vy? máte taky podobnou zkušenost? Umíte některé věci nechat prostě být? Nebo taky bojujete i když něco nemůžete změnit?