Letadlová panika

Nesnáším letadla. Tato nenávist trvá již od mých 12ti let, kdy jsem se v něm ocitla poprvé. Pocit při vzletu, třesení ve vzduchu....nebylo o čem přemýšlet.) 

Nesnáším historky o tom, jak kdo letěl v bouřce, až mu vypadly kyslíkové masky, jak kvůli nenadálým turbulencím se letadlo propadlo tak, až vypadaly věci z přihrádek a dodnes lituji, že jsem slyšela o těch vacích na mrtvoly, které jsou v letadle připraveny....kdyby náhodou...

Zdroj: vtm.e15.cz

Když vím, že mě čeká let, automaticky mi naskakují myšlenky na všechny letadla, co se v uplynulých letech ztratila, spadla, byla sestřelena a přemýšlím nad tím, jak vypadnou kyslíkové masky a jestli se stihnu s někým rozloučit, když budu vědět že padáme...




Naopak mě vůbec nezajímá, jak to je jedna z nejbezpečnějších forem dopravy.... protože při bouračce v autě podle mě máte větší šanci, že přežijete. Přijímám pouze informace, které podporují můj pohled na věc  a ostatní informace bagatelizuji.)

Takže i když jsem se na dovolenou neuvěřitelně těšila, tušila jsem, že ten let bude problém. Preventivně jsem si v pondělí zašla ještě na praxi, abych se rozplýlila, dala si nechutně předraženou kávu a celkově jsem dělala všechno proto, abych nemyslela na to, že za pár hodin budu poslouchat, co všechno se má dělat s nouzovým východem.

Nepomohlo to...

Kolem desáté ráno jsem začala registrovat nepříjemný pocit v žaludku, zakrátko se přidali další neurotičtí kamarádi, v jednu hodinu jsem přestala mluvit, abych se nechtěně nepozvracela. 

...................................................................................................................................................................

Na cestu zpátky jsem se plánovala nezřízeně opít, ale z praktických důvodů jsem se rozhodla tento plán neuskutečnit. 

V den odletu jsme si ještě užívali moře a při všem tom klidu jsem se začala chápat tu větu, kterou mi neustále opakují..." přijmi věci tak jak jsou"... Není to totiž o tom, že se člověk vzdá, stahne ocas a zaleze do kouta, ale o tom, že na některé věci prostě nemá cenu plýtvat energií. Vážně se nemusím pokoušet zastavit řeku holýma rukama. Dneska prostě poletím, jiná možnost není a tim že z toho budu nervozní předem, nezařídím, aby let dopadl dobře.

A tak jsem nastoupila do letadla střízlivá s vědomím toho, že možná opravdu spadneme, ale není v mojí moci to nijak ovlivnit. A dokonce jsem si užila i to pozorování bouřky v dálce za oknem.

Ano, sice jsem se stále odmítala odpoutat od sedačky a jakmil se letadlo začalo víc třást byla jsem ve střehu, ale i tak musím říct, že jsem to zvládla, na své poměry, výborně.)

Musím říct, že takhle zkušenost pro mě byla velmi cenná a potřebná, pokud se chci naučit, nechat některé věci, prostě tak jak jsou. 

Co vy? máte taky podobnou zkušenost? Umíte některé věci nechat prostě být? Nebo taky bojujete i když něco nemůžete změnit?

Komentáře

  1. Ano, nejsem sama.)

    http://cilichili.cz/blog/25-veci-ktere-pochopi-kazdy-kdo-se-boji-letani/

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to věřím, že to musí to být hodně nepříjemné...v letadle to prostě nemáš ve svých rukou no :). Já mám taky jednu zkušenost...Lítám už nějaký ten rok každý měsíc a nikdy jsem se nebála. Letos jsem ovšem poprvé vyrazila s mamkou na dovolenou letecky a ona má vztah k létání asi jako ty...Asi za 2hodinový let dokázala parádně vystresovat i mě. No a pak když jsem zase letěla sama, tak jsem díky tomu byla celkem vystrašená :D. Naštěstí mě to po nějaké době zas přešlo, takže jsem zpět v normálu :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky