úterý 24. února 2015

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

Poprvé jsem tuto knihu četla před necelými pěti lety. Během jejího čtení jsem onemocněla angínou a bylo mi tak zle, že jsem nemohla pokračovat ve čtení a tak mi knihu předčítal přítel a já se v poloblouzení v horečkách dostávala do světa psychické léčebny. Knihu jsem si pak samozřejmě musela přečíst znovu, protože jsem z ní téměř nic neměla.)
Od té doby jsem ji četla několikrát. Po čase jsem to vzdala a konečně si koupila vlastní výtisk, který na mě pomrkává z knihovny a čas od času mě zláká k dalšímu přečtení.

Možná jste se s touto knihou již taky setkali a možná ne. Pokud ne, hodlám vás k tomu nyní zlákat.)


Začněme nejdřív trochu pragmaticky. Autorkou knihy je Joanne Greenbergová. Na databázi knih získala 91%. Diskuze je vesměs plná nadšených recenzí. Všichni lidé, kterým jsem tuhle knihu doporučila, nebo přímo půjčila, mi o ní vyprávěli s nadšením, které bylo okořeněno něčím zlváštním....sdíleným tajemstvím. Pomocí knihy totiž mohli nahlédnou do života a mysli jiného člověka tak intimně, jako málokdo. Jako by se alespoň na chvilku změnil jejich názor na psychiatrické pacienty a terapeuty. A začalo jim to připadat, lidské. Upřímně...jejich reakce jsou tím důvodem, proč jim knihu pujčuji, tak nějak mě to hřeje.  
Byla to jedna z prvních knih, které mě nasměrovaly k tomu, že bych chtěla pracovat jako psychoterapeut. Silný lidský příběh, který si vás získá, ani nevíte jak. Když zjistíte, že tou mladou dívkou, o které jste četli, je autorka této knihy...prostě vás to dostane. Nahlédnete do terapeutického vztahu a do vnitřního světa jedné z podob schizofrenie. 
Prostě skvělá kniha, trefný název. Život totiž opravdu není procházka růžovým sadem a podobné příběhy vás naplní určitou mírou optimismu a pochopení, když to zrovna potřebujete. 
Zkuste si ji pustit do života a uvidíte.) Pokud studujete, nebo uvažujete o studiu psychologie, brala bych to jako povinou literaturu.)

četli jste už?.)


čtvrtek 12. února 2015

Jak přežít diplomku

Stánice, diplomová práce, bakalářská práce....pokud se zrovna nacházíte v tomto překrásném období, kdy pravděpodobně máte práce až nad hlavu, gratujulu, jsme na tom stejně. Buďme upřímní, ono k tomu stačí mít i obyčejné zkouškové.


Jako prevenci před zhroucením, zablokováním krční páteře a sociální deprivací, které mi hrozili při posledních státnicích, jsem se rozhodla o prevenci...


Napsat diplomku? To nedám!
Stanovila jsem si lehce dosažitelný plán, tak abych zvládla zkombinovat všechny aktivity i se školou....to, že se aktuálně nacházím sedm dní pozadu, o tom možná raději pomlčme.


Napsat diplomovou práci, je totiž hrozná představa, naproti tomu napsat jednu stranu denně....to je přeci brnkačka ne? Lépe se i dohánějí resty, nepsala jsem včera? Ok dneska napíšu strany 2, nebo v mém momentální případě ideálně 7.) Každopádně rozhodně se mi s touto představou lépe žije.


Vypracovat nekonečné množství otázek? to nestíhám!
Samozřejmě že stíhám! Opět zafungovala vidina rozdělení práce na menší složky. Navíc, v práci se dá také sem tam něco napsat. Jen doporučuji, nezapomeňte si pak vypracovanou práci vzít sebou domů, zjistit v neděli před zkouškou, že půlku vypracovaných materiálů máte v pracovním počítači, to opravdu může být stresujícím faktorem.)


Jak se budu učit?


Když jsem absolvovala přednášku ve firmě Visuin o timemanagementu, kterou vedl Andrej Mikula, rozhodla jsem se vyzkoušet některé techniky, abych se i během dloooouhého učení cítila relativně svěží. Některé ale, jak jinak, na mě samozřejmě nefungovaly.


Metoda, která má krásný název- sněz tu žábu má jednu praktickou myšlenku - udělat tu nejprotivnější věc, která na vás čeká, hned ráno. Na mě bohužel měla vedlejší účinky. Doba mého vstávání se nekonečně prodloužila a ráno začalo být ještě nepříjemnější než normálně. Byla odsunuta na dobu neurčitou. Třeba se k ní ještě někdy vrátím, protože sama myšlenka se mi velmi líbí...udělat to nejhorší hned ráno a pak mít klídek? K nezaplacení!


Technika pomodoro je naopak něco, co při letošním učení rozhodně nastavím. Jedná se o předem daný čas na učení a odpočinek. Nastavíte si čas na 25 minut, během kterých se opravdu učíte to co máte a potom nastává pětiminutová pauzička. Po dvou hodinkách si potom dáte pauzu větší, kolem 30 minut. Osobně si myslím, že čas si můžete nastavit podle svých potřeb, tak aby to bylo rozumné - žádné dvě hodiny práce v kuse a deset minut volna.) Nicméně, mozek se naučí se plně soustředit na jednu věc a pak se věnovat něčemu jinému. Pravdou je, že když jsem pomodoro zkoušela, naučila jsem se danou věc mnohem rychleji, než by tomu bylo normálně. Ale ta disciplína k tomu to dodržovat...to někdy trochu bolí.)

Pomodoro
Zdroj: http://office.lasakovi.com/project/time-management/pomodoro/
Co s tím jde ovšem ruku v ruce, je naučit se na "učící" čas vypnout internet a další rušivé elementy a opravdu se věnovat tomu, čemu máme.

Co vy, taky se někdo z vás nachází v přelomovém ročníku a čeká vás náročné pracovní období?
Co zabírá u vás?