pondělí 29. června 2015

Potenciál krize



Pamatujete si jeden z dílů přátel, kde Rachel o svém životě prohlásila, že si myslela že je na dně, ale že až dneska zjistila, že je dno, pětimetrová vrstva hnoje a pak až ona. Nevím sice, jak to bylo dál, ale všichni víme, že to dobře skončilo.) V té chvíli to ale Rachel nevěděla a přišlo jí, že se jí všechno hroutí.

Ten pocit určitě zná každý z nás, ty chvíle kdy máte pocit, že jít se někam zahrabat je nejlepší možné řešení. Tyhle krize trvají různě dlouho dobu, a jsou různě závažné. Když nastanou,zpravidla díky nim zažíváme tunelové vidění, všechno je buď černé nebo bílé a jen velmi špatně se nám představuje, že bychom se někdy mohli cítit lépe. Utěšování od přítel v těchto chvílích zpravidla moc nepomáhá.

I když se nám to v té dané situaci zdá nemožné, krize má i svůj nepochybnitelný potenciál. Buď nás může položit, nebo nám přinést něco nového. To, že nám přinesla něco nového, je něco, co jsme schopni odhalit a odcenit až poté, co krize skončí. Něco pozitivního můžete najít i na čistě negativních zážitcích. Rakovina blízkého člena rodiny vás může opět sblížit, což by se bez ní možná nikdy nepovedlo. Když jsem si ve třetím ročníku střední školy na jedné divoké párty "uřvala" hlasivky tak, že jsem musela podstoupit operaci, znamenalo to konec mých představ o hudební kariéře a já si musela zvolit jiný obor....dneska jsem za tu psychologii nesmírně vděčná a vím, že to byla mnohem lepší volba, než konzervatoř.
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
Zdroj: http://relax.lidovky.cz/
Ze svých zkušeností, ale i od ostatních lidí či klientů vím, že pokud si zvládneme i během krize udržet myšlenku či přesvědčení, že tato situace znamená otevřené dveře pro něco jiného, možná i lepšího...zvládá se to mnohem lépe. Je to vlastně o rozhodnutí každého z nás, jestli chceme přijmout tuhle pro někoho možná kontroverzní myšlenku a v našich těžkých chvílích si udržet naději, že to co přijde nakonec nemusí být jenom negativní.

Zdroj: http://www.lamasem.wz.cz/

Jak vy bojujete s krizí? Jsou to pro vás otevřené dveře k něčemu novému, nebo v nich nenacházíte nic dobrého?

Míša

středa 24. června 2015

2 měsíce šílenství




Byl to těžký rok. Státní závěrečné zkoušky jsou taková malá procházka peklem. Zjistila jsem jedno a to, že ani při sebelepším plánování jsem se nevyhnula takovému menšímu zbláznění. Učit jsem se měla začít pravděpodobně už v lednu, ale na druhou stranu ti co to udělali mi potvrdili, že si téměř nic nepamatovali a také začínalo znovu.

Psaní diplomové práce bylo klidné, pohodové, většinu času i příjemné. Zhruba tak do doby tří dní před odevzdáním, kdy bylo nutné předělat celou statistickou část. Myslím že v té době jsme se trochu zbláznila poprvé, když jsem po odevzdání zjistila, že jsem zapomněla uvést v použité literatuře jeden z nejdůležitějších zdrojů, propukla u mě nefalšovaná hysterie doprovázená přímo ukázkovými katastrofickými scénáři. Zhruba o hodinu později jsem si začala uvědomovat, jak lehké zbláznit se.)

tisk diplomových prací a vazba diplomek Praha
Zdroj: http://www.copycentrumcil.cz/diplomove-prace.html

Během měsíce, kdy bylo ono pravé státnicové období jsem trpěla psychosomatickými obtížemi maskujícími se jako bolesti zad, tuhnutí svalů, kašel, vyrážka v obličeji, žaludečními obtížemi, záchvaty pláče a dotáhla jsem to až ke sluchovým halucinacím, kdy jsem podél zdí obcházela pokoj se sprejem na vlasy v ruce a snažila se odhadnout, jestli ten zvuk buď vůbec neexistoval, nebo ho vytvořili moji domácí hlodavci (přehánění tohoto stavu je opravdu jen mírné). O tom, že jsem začala zapomínat základní slova typu struhadlo a pak se nedokázala vyjádřit, o tom snad raději ani nemluvím. Některé neduhy si sebou nesu ještě teď, téměř měsíc po tom všem.

Zdroj: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3013
Během mého učení jsem si vypěstovala čistou nenávist ke svému křeslu, teplákům a té gumičce do vlasů, co mě věrně provázely učícím procesem. Křeslo a já se nyní nacházíme ve znovu sbližovací fázi, přece jenom sdílíme spolu jeden domov.

Ve zkratce, na vlastní kůži jsem si já i moji spolužáci vyzkoušela, že ona hranice mezi šílenstvím a "normálem" je opravdu velmi tenká. A ono je to vlastně dobře, nová zkušenost do profesního života, který nyní může naplno začít.)

A proč vám tady vlastně tyto své stavy popisuji? Nebojte se, když začnete tak trochu bláznit, nikdo totiž není dokonalý. Je normální se v nenormální situaci chovat nenormálně... A někdy jsou okolnosti opravdu trochu "hardcore".

Co vy? máte podobnou zkušenost v silně stresujících situacích?