středa 22. července 2015

Jak naletět pozlátku

Psychologie je nesmírně populární obor. Když jdete do knihkupectví, knih o tom, jak číst v lidech, v sobě, či úspěšně rozvinout své manažerské schopnosti, je stále více. Sama jsem ráda za to, že se tenhle obor lidem dostává více pod kůži a přestává z něj být tabu, kdy psychoterapeuty navštěvují jen blázni, nebo lidé s hodně vážnými problémy. Jak to bývá u všeho, každé pro má i svoje proti

Tento trend jde ovšem ruku v ruce s nárůstem lidí, kteří mají pocit, že po přečtení pár knih z nich jsou psychologové a odborníci na lidské životy. Více než cokoliv jiného to jsou ale manažeři, většinou těžce narcističtí manažeři, kteří umí lidi utáhnout na vařené nudli, kteří zjistili, že na tomhle se dá vydělat velká spousta peněz.... když to umíte atraktivně prezentovat. Ze začátku to vypadá dobře. Napíšou atraktivní knihu plnou působivých obrázků, vytvoří počítačové programy na odhalování různých poruch, začnou pořádat přednášky zdarma a lidé jsou na první pohled zcela uchvácení. To tak bývá, když zvládnete porůznu poslepovat povrchně ovládané populární teorie. Po čase se rozjedou ještě více, formou individuálních konzultací či vytvořením ještě větší "odborné" sítě, ve které "pomáhají" lidem. Aby to nebylo právně postihnutelné, nazvou se různými jmény. Ono terapeut, či koučing nejsou řádně právně zakotvené.

A pak už je to čistě o znalosti marketingu a o tom, jak své ve většině případech bohužel chabé, znalosti prodat. V této chvíli bych ráda zdůraznila, že nemám nic proti tomu, pokud někdo bez vysoké školy v oboru psychologie poskytuje terapii či poradenství, pokud má smplněny náležitosti, které jsou potřeba, jako například akreditovaný výcvik v kombinaci se vzděláním, které je pro tuto práci požadováno. Co mi ale vadí, pokud nejmenovaní odborníci pracují s lidmi, které psychicky často rozloží....a složit už je neumí. Pokud s nimi jednají neeticky a nemají dostatečné a nutné znalosti pro takovoutu práci s lidmi.

Sama jsem se setkala už s několika lidmi, kteří navštívili nějaké přednášky či osobní konzultace s neodborníky a dostalo je to do stavu deprese a zoufalství nad sebou, kdy měli pocit, že pokud jim nepomáhá to, co jim zde řekli, nemají už šanci žít šťastně a vše je ztracené. To, že lidé s podobnou zkušeností se zvládnou snažit dál, není nic samozřejméno, mnohem častější je pasivita. Většina lidí se k vám vůbec nedostane, nebo se s nimi potkáte v psychiatrické léčebně, kde čekají, až jim zaberou některé léky.

Nebezpečí neodborníků spočívá v tom, že nerozumí tomu, co v člověku svou neodbornou praci mohou spustit a nejsou schopni s klienty jednat individuálně. Spíše jedou podle předem sestaveného mustru, který někdy na sílu aplikují na své zákazníky. V neposlední řadě pak lidé mají pocit, že jim vlastně nemůže pomoci už nikdo a na svůj život tak nějak rezignují. Spotřeba antidepresiv a léků proti úzkosti tak v naší společnosti vzrůstá, protože je to vhodná náplast na nešťastný život.

Tento článek má spíše upozornit na to, jak je při výběru člověka, ke kterému se obrátíte pro pomoc důležité si zjistit jeho vzdělání, zdali má absolvovaný terapeutický výcvik a jaká je jeho dosavadní praxe. Většina psychoterapeutů má své vlastní webové stránky, kde mají tyto informace uvedeny. Ono za tím, že máte problém si najít toho pravého, máte problémy v manželství, nebo jen máte problém se dokopat do nějaké práce se skrývají jiné věci....

Nakonec je to na každém z nás, jakou si vybereme cestu. Chtěla bych ale, aby pro toto rozhudní každý z nás měl dostatek informací.

středa 8. července 2015

Co já tady dělám? aneb ignorant na Utuberingu

Když mě jeden slunečný den Rendy z Ordinary life pozvala na Utubering, řekla jsem si proč ne, i když bych na tuhle akci sama nikdy nešla. Bez zbytečného protahování vám nebudu lhát... jiná než hudební videa  na youtube téměř vůbec nesleduji, nějak si na to nenacházím čas a raději si přečtu za pár chvil článek, než abych několik desítek minut sledovala video. O tom, že se Utubering koná, jsem se dozvěděla až po tomto telefonátu a ani jsem netušila, jak moc velká akce to bude. Znala jsem dvě beauty blogerky a to bylo tak všechno....věkový rozdíl už se holt začíná projevovat a očividně jsem nepatřila mezi cílovou skupinou.)

Vzhledem k tomu, že jsem pořádně nevěděla co čekat nekonečná masa lidí linoucí se z metra Letňany až k areálu festivalu mě trochu vyděsila a překvapila. Nadšený řev, který se ozýval z dálky ještě před oficiálním otevřením ukazoval, že návštěvnost bude opravdu veliká. Když jsem  pár chvil nato viděla několik děvčat s lehce manickým pohledem v očích jak co jim nohy stačí běží k jednomu ze stanů...klidila jsem se jim prozřetelně z cesty.



Den jsem pak trávila převážně ve stanu Petry Lovely Hair, u které Rendy odpovídala na pár beauty otázek. Ačkoliv den to byl upršený a nemusela jsem trávit dlouhé hodiny ve frontách, byl to velmi příjemně strávený čas. Jednou nám jeden profesor vyprávěl, jak zaručeně poznat psychologa: při příchodu nového pacienta k lékaři se celá čekárna na něj podívá, pouze psycholog se dívá na reakce už čekajících lidí.  Přesně v tomto duchu to probíhalo i u mě (profesionální deformace hold začíná brzy). Sledovala jsem nadšené slečny, které se div neuskákali, aby si jich Péťa všimla a odpověděla jim na jejich otázku, které i přes vydýchaný vzduch ochotně stály namačkané v příliš malém prostoru.

Petra je neuvěřitelně milá osoba, která by se pro své fanoušky rozkrájela. Musím říct, že když jsem viděla ten obrovský nápor lidí v jejím stanu, kteří ji chtěli vidět, popovídat si nebo se s ní vyfotit, uvědomila jsem si, jak důležité místo v dnešní společnosti blogeři tvoří. Youtubeři jsou něco jako novodobé celebrity a jejich fanoušci je často bezmezně obdivují. Tím na ně ale padá i stinná stránka úspěchu, kdy se musejí vyrovnávat s nesnášenlivými komentáři, útoky na svojí osoby a v neposlední řadě i s obrovským tlakem, který sebou úspěch přináší. Když vás sleduje několik tisíc fanoušku, prostě je nechcete zklamat. Nemluvě pak o ztrátě soukromí, kdy pokud sdílíte kousky svého života, fotky či jiné soukromé informace, lidé vás nejenom začnou na veřejnosti poznávat a žádat vás o fotografie či podpisy, ale začnou mít pocit určitého spojení, možná i přátelství. Pokud pak zklamete je, dají vám to sežrat o to víc.Trochu mě děsí věk některých youtuberů, vydržet ten nápor je pro ně o to těžší a o to horší následky to sebou může do budoucna přinášet...


Ano Utubering měl své mouchy, ale mě pomohl osvětlit některá má slepá místa a jsem ráda, že jsem některé z blogerů mohla poznat osobně a nahlédla jsem tak trochu pod pokličku toho všeho.

Na závěr mám na vás tradičně pár otázek.)

Byly jste na utuberingu? 
Máte svého oblíbeného blogera/youtubera?


Míša