úterý 19. dubna 2016

Nesnesitelná tíha rozhodnutí

Volba. Mám zvolit tak, či onak. Učiní mě tato cesta šťastnou? Je to opravdu to nejlepší, co mohu udělat? A co když se rozhodnu špatně...?

S rozhodováním se pojí spousta otázek, na které nám nikdo nemůže předem dát odpověď, ta se vyjeví až s časem. A právě tato nejistota je něco, co často činí z rozhodování utrpení. Nemám ráda ten moment, kdy si musím vybrat, musím, protože jinak to nejde. S rozhodnutím, jaké udělám, na nás totiž padá velká odpovědnost. Máme být zodpovědní za něco, o čem ani nevíme, že se stane. Máme věci pustit pevně z rukou.

Pokud vám předchozí řádky připadají v něčem povědomé, pravděpodobně je pro vás také obtížné učinit rozhodnutí. A nemluvím teď pouze o těch každodenních rozhodnutí, která musíme pravidelně činit. Například které boty jsou vhodnější, či jestli si dám k obědu středně propečený steak, či salát bez zálivky. Taková rozhodnutí, ač jejich dopad není tak markantní, mi často také dělají problém. V tomto článku mluvím o těch velkých, která mají potenciál ovlivnit celý váš život. A vlastně nejenom ten váš, ale i vašich blízkých. Jak teprve naložit s nimi....

Nesnesitelná tíha rozhodnutí, tak tomu říkám já.

Jak se tato tíha dá udělat snesitelnou? 

Pokud se na věc podíváme hlavně z racionální stránky, můžeme zvažovat jednotlivé důležité body a udělat si prostý seznam pro a proti, podle našich priorit. Tak na to skutečně může jít logicky, to ale zpravidla nestačí. To bysme to měli moc jednoduché. Musíme zvážit i emocionální dopady našeho rozhodnutí: Chci to udělat? Jak mi bude poté? Co když se rozhodnu špatně? Právě tato stránka věci často dělá neplechu. 

I já jsem byla v nedávné době vystavena jednomu nelehkému rozhodnutí. A tak jsem si na něj vzala čas, který jsem potřebovala. Po dlouhých a nelehkých úvahách, jsem se nakonec rozhodla upřednostnit sebe a své blízké, i když to znamenalo opustit něco, co mám velmi ráda.

A jestli mě někdy napadne, že jsem se rozhodla špatně? Nebudu vám lhát, napadne mě to několikrát do týdne. Zároveň ale hluboko v nitru cítím, že to bylo jediné správné rozhodnutí, alespoň pro danou chvíli...

A tak vám přeji, abyste u vašich budoucích rozhodnutí vždy našli tu jistotu, že možná děláte chybu, ale že i s tou se případně zvládněte vypořádat. To chce totiž pořádnou víru v sebe sama. 

Míša