úterý 31. května 2016

Rada 4. Plánujte!

Time management, plánování, rozvrh, to do list, úkolníček. Ačkoliv tomu dáváme různá jména, vždy je cílem stejná věc. Zvládnout denní plán a splnit úkoly, které jsou potřeba udělat.  V současné době jsou všechny tyto činnosti nejenom velmi populární, ale nalijme si čistého vína, také užitečné. Na internetu narazíte na nepřeberné množství "to do" listů a návodů. Má to skutečně něco do sebe, když před sebou vidím seznam, umožní se mi to lépe koncentrovat na práci, kterou musím zvládnout a navíc vždy, když si mohu odškrtnout něco, co jsem měla naplánováno, těší mě to. 
www.designeatrepeat.com
Naše plánování se však bohužel většinou týká hlavně povinností. Co kde hoří, dokdy musím odevzdat zprávu, kdy vyřídit kupu mailů, kdy je jaká zkouška, či co je třeba nakoupit. Ačkoliv práce a domácnost pro nás mohou být koníčkem, i tak jsou tyto činnosti pro nás náročné, co se energie psychické i fyzické týče. A znám jen málo lidí, kteří by skutečně s čistým srdcem mohli říci, že při práci, studiu, nebo péči o domácnost skutečně relaxují.
Stále častěji v tom všem shonu zapomínáme na věci, které nám dělají dobře. Ono, ne že bysme na ně až tak zapomínali, jako že na ně nemáme čas. Přeci jen, četba beletrie může počkat, oproti tomu odevzdat zadanou práci má svůj termín. A jak čas míjí, je stále těžší si na naše radosti udělat čas. Do "to do" listů se prostě málokdy dostane "udělat si hezký večer".
 Je velmi důležité, abychom do svého seznamu dne uměli napasovat také věci, které děláme rádi a "nabíjejí" nám baterky. Diáře clever minds dokonce pracují s tzv. 25. hodinou, kde si poznamenáte věci, které ten den určitě chcete stihnout a které vás těší. Mě osobně tato forma velmi vyhovuje, umožňuje mi na sebe nezapomenout.
Co tím získáte?
Pokud ve svém diáři máte poznamenáno, že si večer dáte horkou koupel nebo si zahrajete na chvíli oblíbenou hru, nároky pracovního dne se zvládají mnohem snadněji a vytváříte si dobrou základnu (dobíjíte baterky) pro následující dny. Pro dlouhodobé zvládání stresu je důležité mít na co se těšit a nenechat se převálcovat pouze povinnostmi.
Jedná se o další z kroků, které vám budou pomáhat lépe zvládat stres a nenechat se jím zahltit.

pátek 27. května 2016

Rada 3. Střídejte je!


Nevím, jestli i vy se sebou máte následující zkušenost, já každopádně ano. Když vím, že mám před sebou nějaký úkol, nemůžu od něj odejít, dokud není hotový. A to i za cenu, kdy nad ním trávím již několikátou hodinu a je zcela očividné, že bych potřebovala nový náhled. Pak jsem vyčerpaná, naštvaná a vystresovaná, protože má práce nebyla prozatím úspěšná. Malá apokalypsa nastává tehdy, když se nejedná o jednorázovou záležitost, ale můj denní program. Naštěstí to nejsem pouze já, kdo sám se sebou tuto zkušenost má, a proto si dnes můžeme říci o technice pomodoro.
V čem tato technika spočívá? Jednoduše v rozdělení časových úseků na 25 minut intenzivní práce a následných 5 minut odpočinku - ideální je, když se vrhnete na zcela odlišnou aktivitu. Až si tuto sekvenci zopakujete 4x, je čas na delší pauzu - klidně jedno celé pomodoro - tzn. 30 minut.
Co tím získám?
  • Naučíte se intenzivní práci na konkrétním úkolu. Nebude vás rozptylovat telefon ani internet, protože 25 minut zvládnete pracovat bez přerušení.
  • Při změně činnosti ulevíte mozku a dopřejete mu chvilku odpočinku. Díky tomu lépe pracujeme a nejsme tak zavaleni.
  • Mozek pracuje i když se na danou věc konkrétně nesoustředíme. Díky "AHA" momentu můžeme i během krátké procházky přijít z ničeho nic na rozřešení otázky, se kterou jsme si doposud marně lámali hlavu.

úterý 24. května 2016

Rada 2. Spěte!

Naše tělo potřebuje přiměřenou dobu spánku k tomu, aby se dostatečně regenerovalo a nabralo síly do dalšího dne. Obecně se říká, že by to mělo být mezi 6-8 hodinami. Individuálně se naše potřeby liší. Stále častěji se ale setkávám s lidmi, kteří mi tvrdí, že spát 4 hodiny jim zcela stačí, v ruce většinou svírají velký hrnek kávy a mají temné kruhy pod očima. Jedna věc tedy je, kolik spánku si dovolujeme vzhledem k povinnostem a nabitému rozvrhu a kolik hodin spánku skutečně naše tělo potřebuje.


Zdroj: officeyoga

Některé věci prostě tak jsou, i když se o nich snažíme debatovat a strašně by se nám hodilo, aby to bylo jinak. Když nemám čas na to, dopřát si dostatečnou dobu spánku, tělo a mozek jsou prostě ovlivněny, bez debat, prostě to tak je. Snaha dohnat tento spánkový deficit různými nápoji obsahující kofein, není dobrou cestou. Naše tělo si spánkový deficit stejně vybere, akorát že bude potřebovat dospat mnohem více hodin, než o které tzv. přišlo. Namísto 2 hodin jich budete potřebovat 4 abyste dohnali to, co vám chybí.
Když tělu nedopřejeme dostatečné množství spánku, jsme oslabeni vůči nárokům každodenního života. Nevinná narážka od kolegy nám najednou může zkazit celý den, pracovní doba se zdá k nevydržení, ostatní lidé jsou nesnesitelní a partner to schytá pomalu i za "dobrý večer". Naše frustrační tolerance klesá a my jsme stresem ohroženi mnohem více, než jindy.

Ubírat si spánek je vlastně ukázkou špatného plánování času a odsouvání svých vlastních potřeb do pozadí. Nakonec to pro nás není ani výhodné, protože nám práce trvá delší dobu, zhoršuje se nám nálada, jsme zranitelnější vůči působení stresových faktorů a nakonec se stejně tělo přihlásí o to, co mu právem náleží a celkově máme tedy méně času na sebe a svůj volný čas.
Co tím získám?
Pokud budete tělu dopřávat dostatečné množství spánku, tělo a mozek budou v lepší kondici a vy budete schopni podávat nadprůměrné výkony. Při únavě se váš výkon i nálada zhoršují a práce, která by vám jindy zabrala hodinu, se protáhne na tři. Budete mít lepší náladu a celkově se budete cítit lépe. Také vám zbyde čas na vás a na to, co děláte skutečně rádi.
Tip:
Ideální je, pokud zvládnete zavést pravidelný čas usínání a probouzení.
Pokud máte problémy s usínáním, tak alespoň dvě hodiny před spánkem nepijte kávu, sladké limonády a nejezte. Pokud rádi pijete čaj, vyhněte se pak tomu černému.

čtvrtek 19. května 2016

Rada 1. Nakrmte mozek

V krku máte "knedlík", když stojíte, je to tak 50:50 že omdlíte, slzy máte na krajíčku a zdá se vám naprosto nemožné otevřít ústa a něco pozřít?

Výše uvedená situace je sice trochu extrémní, ale z vlastních zkušeností i zkušeností mých blízkých, mohu s čistým srdcem říci, že i takto to někdy může vypadat. V takových situacích je představa, že něco sníme, až komická.
Já jsem si svou vrcholnou nervozitu prožila v období státnic, kdy jsem skoro se slzami v očích kousala ráno müsli tyčinku, pamatujíc na slova mého profesora psychologie: "i kdybyste se měli zadusit, prostě ráno něco snězte, pokud chce, abyste odvedli nějaký uspokojivý výkon". A měl pravdu, opravdu mi to vždy pomohlo, a nejenom mě.

Pravdou je, že i mozek potřebuje energii a zvláště ve dnech, kdy od něj očekáváme velký výkon. Ať už se jedná o důležitou prezentaci, zkoušku, pracovní schůzku, či jinou neméně důležitou životní situaci. Dokonce si pamatuji, že tehdy pan profesor svá slova doložil studií, která skutečně potvrzovala význam snídaně na úspěšnost. A na studie já vždycky tak nějak slyšela. Přeci jen, hmatatelné důkazy jsou hmatatelné důkazy, že.
Zdroj: fitzena.cz
Pokud dodáte mozku energii, bude pracovat lépe a efektivněji. Nebudete tudíž zvyšovat šanci tzv. oken a celkově budete sebejistější. Ne nadarmo se říká, že snídaně je nejdůležitějším jídlem dne.
Co tím tedy prakticky získáte? Vymyslet projekt vám bude trvat kratší dobu, udržíte snadněji pozornost, látku se naučíte rychleji, budete mít lepší náladu a budete odolnější vůči stresovým podnětům a tudíž i úspěšnější.
Samozřejmě jsou jídla, která jsou více či méně vhodná, asi sami cítíte, že dojíst pizzu od večeře nebude zrovna správná volba. Vhodná jsou jablka, banány či jiné druhy ovoce, ovesné produkty, celozrnné pečivo, mléčné výrobky, vejce, či ořechy. Na co by jste také neměli zapomínat, je ráno se pořádně napít vody a zavodnit organizmus.
Není to samozřejmě pouze o snídaních, základem by pro nás mělo být pravidelné a kvalitní stravování tak, aby naše tělo bylo aktivizované a neupadali jsme do únavy, ze které se zoufale snažíme dostat pomocí kávy, energetických nápojů, či jiných energetických prostředků. Ale co takhle snídaní alespoň začít? Nakonec se z toho může stát i příjemný rituál.

úterý 17. května 2016

Zatočte se stresem v 10 krocích

Tímto článkem začíná 10 dílná série článků, které budou uveřejněny každé úterý a čtvrtek. Dozvíte se několik typů, které vám při pravidelném dodržování umožní nezatěžovat své tělo a mysl větším stresem, než je vůbec potřeba. Navíc určitě znáte i ze svého života, že čím více ve stresu jste, tím snadněji vás rozčílí i maličkosti.

Možná mi teď v duchu oponujete tím, že když pracujete ve stresu, jste výkonnější. A měli byste pravdu. Stres nám skutečně za určitých okolní může pomoci dosahovat lepších výsledků. Jak ale říkám, za určitých okolností....

Jendou s těch okolní například je, jak moc je stres velký. Do určité míry nás může budit k lepším výsledkům, ale ve chvíli, kdy přeroste určitou hranici, nás naopak zneschopňuje a naše výkonnost prudce klesá. A vzhledem k tomu, že nikdy nemůžeme říci, kdy onu hranici překročíme, riskujeme velký neúspěch. Na tom, kde se hranice zrovna nachází, má mimo jiné vliv náročnost úkolu, co vše na nás ještě leží (nedořešené záležitosti), náš zdravotní stav, mezilidské vztahy a třeba také to, jak jsme se vyspali a jestli nejsme hladoví. Spoléhat na to, že ve stresu jsem produktivnější, tedy není nejrozumnější řešení.

Druhou okolností, řekla bych ještě závažnější, je vliv stresu na náš zdravotní stav. Při stresu se naše tělo ocitá ve stavu nepřirozeného napětí. Mozek vnímá ohrožení a proto spustí reakci, která začne produkovat stresové hormony. Touto aktivaci se nám zvýší srdeční tep a tlak krve. Krev proudí přednostně do svalů. Naše tělo se připravuje na jednu z reakcí boj, nebo útěk. Přerušuje se proces trávení potravy, imunitní systém se stává méně aktivní. Při dlouhodobém stresu se také tlumí sexuální a reprodukční funkce. Díky těmto opatřením jsme mohli přežít. Pokud působí tyto změny v našem organizmu dlouhodobé, místo ochrany pro nás začínají být nebezpečné. 

Asi si sami umíte představit, jakým onemocněním se otevírají dveře, pokud se stres stane chronickým. 

V dnešní době se snažíme žít zdravěji, do stravy začleňujeme více zeleniny i ovoce, snažíme se méně kouřit, nepít alkohol a pravidelně cvičit. Často se ale necháváme ovlivňovat jiným nebezpečím, které přichází přímo z našeho těla a to STRESem.

Cílem série těchto článků bude zavádět do vašeho života několik jednoduchých praktik, které vám umožní držet stres na snesitelné rovni a vyhnout se chronickému působení. 

Doufám, že vám následující rady budou nápomocny.

Míša

čtvrtek 12. května 2016

A volbou číslo 1 se stává..

Když jsem byla hodně malá, chtěla jsem být uklízečkou v McDonaldu. Od sestry jsem totiž věděla, že maminka jejího spolužáka je  uklízečka a mají doma spoustu toaletního papíru (kdoví proč mi to přišlo atraktivní), další věc byla hamburgery zadarmo pro celou rodinu, které bych vždy (alespoň podle mých představ) donesla domů. 

Na základní škole mě to začalo táhnout ke zvířatům a jako jediné možné povolání mi přišlo být veterinářkou. Když jsem pak zjistila, že k této práci patří i uspávání zvířat či jejich operace (nejenom mazlení), došlo mi, že ani tudy cesta nepovede. Pokud nechci žít na farmě plné nechtěných zvířat.

Na gymnáziu (kam mě vedla skutečně jen znouzecnost) jsem se rozhodla využít jediné talenty, které jsem měla - zpěv a komedianství. Už jsem se viděla na "konzervě". Tento sen skončil ve čtvrtém ročníku, kdy jsem se na Italské diskotéce hlasově rozparádila tak, až jsem si poškodila hlasivky. 

A tak jsem stála před velkým rozhodnutí. Co teď budu dělat? Gympl měl být přece 4 roky na víc, abych se rozhodla. 4 roky uběhly a já byla na začátku. O uklízečce už jsem měla jasno, ale napadaly mě věci jako doktorka (z krve mi není dvakrát nejlépe) a nebo učitelka českého jazyka (dodnes mi není jasné, proč mi tohle vůbec přišlo na mysl). 

Bylo po maturitě a já se chystal na univerzitu do Plzně. Dodnes si pamatuji to zoufalství, když jsem seděla na zápisu, četla zapisované předměty a měla chuť utéct. Nevěděla jsem sice, co bych chtěla dělat, ale tohle to rozhodně nebylo. 

Vlastně, není úplně pravda, že bych nevěděla, co chci dělat, jen mi to přišlo...nedosažitelné. Ve třetím ročníku jsem si při výběru seminářů řekla " psychologie osobnosti? to zní zajímavě" a bylo to. Láska na první hodině. Přišlo mi to úžasné, v něčem prosté, ale vlastně neuvěřitelně komplikované. Mohla bych u toho skutečně pomáhat lidem a jako bonus - nikde žádná krev. Jenže mě historky o nemožnosti přijetí, opakovaných neúspěšných pokusech tak moc odradily, že jsem prostě byla přesvědčená o tom, že něco takového bych nikdy nemohla zvládnout, když jsem se nepřipravovala od základní školy a nemám v rodu Freuda. 

Kdyby to bylo jen na mě, nevím jak by můj život vypadal. Budu upřímná, kdybych tehdy neměla podporu v lidech kolem sebe, nevěřila bych si nikdy dost na to, abych to vůbec zkusila. Potřebovala jsem dodat něco, co mě samotné chybělo.

O 7 let později, moudřejší než na začátku, mohu říci, že jsem neskutečně vděčná za celou tuto cestu. Dovedla mě až sem. A i když se o této větě, alespoň mezi uchazeči na psychologii proslýchá, že ji NIKDY nesmíte říci, protože vás pak nepřijmou. Je pro mě opravdu nejdůležitější, že za svou prací vidím výsledky, které někomu pomohou, aby měl o něco lepší život. A to je pocit k nezaplacení.

A co když vám před očima utíká nějaká příležitost, nebo i život samotný. Může za to nedůvěra, nebo prostě jen nemáte dost odvahy? Pokud vás tyto otázky napadají, víte, že chcete něco změnit, zkuste najít odpovědi. Hlavní je rozhodnout se něco s tím dělat.

Cestou pro vás může být i například i terapie. Nakonec, jsme tu pro vás, abychom vám pomohli být spokojení. Nebojte se využít všeho, co vám může pomoci nasměrovat váš život tak, jak sami chcete.

Míša

úterý 3. května 2016

Vztahová odyssea

Jestli se s nějakým tématem setkávám dnes a denně, jsou to vztahy. Jakékoliv. Vztahy naplňují celé naše bytí. Nedá se jim vyhnout. I kdybyste žili na pustém ostrově, jedna z hlavních věcí, o kterých budete přemýšlet, budou právě vaší blízcí - ať vám schází, či naopak jste radostí bez sebe, že od toho člověka máte klid. Člověk je přeci jen tvor společenský. Když jsme dlouho sami, někdo nám prostě chybí. Spoustu věcí, které jsou pro nás dobré, děláme jen díky tomu, že náš život má smysl právě kvůli někomu, s kým mohu sdílet svůj život. Zároveň to jsou zrovna vztahy, které nám v životech někdy dělají největší problémy a my se s nimi musíme učit zacházet. 

V tomto článku bych se ráda věnovala právě těm vztahům, které nás v dospělém životě provázejí nejintenzivněji... těm partnerským, protože s čistým srdcem mohu říci, že ty nám často dělají ty největší vrásky. Z hlediska vývojové psychologie je pro nás v určitých životních období hlavní vývoj intimity s partnerem, vývoj vztahu, vznik rodiny a následně i pocit toho, že jsme něco ze sebe předali dále a to na tomto světě zůstane. Jen na tomto můžeme vidět, jak je pro nás důležité, mít někoho u sebe, s kým všechny tyto věci budeme prožívat. 

Z hodně úst často slyším, že najít si partnera není jednoduché. Všichni jsou buď zadaní, divní, nebo to zkrátka nějak nepasuje. Často tak potencionální vztahy končí ještě dříve, než měly čas vůbec začít. Nikdy nepřijde onen vysněný muž, či žena, kteří by byli tou naší druhou částí duše, kterou tak úpěnlivě hledáme. A tak často lidé zůstávají osamělí, protože zkrátka nenašli toho pravého, nebo "to" vyprchalo" a tak vztah ukončili. 

Vlastně je to o neustálém hledáni něčeho, co zapadne. A právě proto mají lidé často problém najít někoho, s kým by chtěli být ve vztahu a s kým by jim to "klapalo". Hledat dokonalou kompatibilitu bychom totiž mohli donekonečna. Málokdy ale existuje. Jistě, na spoustě začátcích hraje hlavní roli vášeň a jiskra, ale když vyhasne, nebo se rozhoří tak moc, že nás spálí, co dál? Na čem vztah drží?

lasko_nech_mejit
Zdroj: mladazena.maminka.cz

Pokud oba dva na vztahu i nadále nepracují, nestane se pravděpodobně nic jiného, než jeho ukončení. Stejně jako vše je totiž i vztah něco, na čem musíme (někdy dost usilovně) pracovat. Důležité je hlavně to rozhodnutí, že mi za tu práci ten druhý stojí a že do toho chci energii absolvovat. I ve funkčním vztahu nemusí být vždy vše jen růžové. Můžeme si dovolit někdy pochybovat, být naštvaní a je zcela v pořádku, pokud občas budeme cítit potřebu být sami. 

Nebojte se tedy, pokud na první schůzce nebudete mít pocit, že tohle je ten jediný/á na světě. Nebojte se, pokud budete mít pocit, že styl oblékání či účes by podle vás mohli být lepší. Na všech vztazích je potřeba pracovat a třeba by se mohlo stát, že tu svou spřízněnou duši odeženete, protože byl na první schůzce nervózní a řekl hloupý vtip, nebo měl zrovna odlomený kus předního zubu a zubař mu ho ještě nestačil dodělat. 

Nečekejte tedy na dokonalost, udělejte si to tak, jak to mít chcete. Na to je samozřejmě ale potřeba snaha obou dvou. Zvláště v dlouhodobých vztazích máme tendence upadnout do stereotypu a než se nadějeme, už se naše životy až příliš rozešly a my si mnohdy nemáme ani co říct. V takových chvílích může pomoci otevřená komunikace a někdy i pomoc odborníka - pokud o sebe navzájem nechceme přijít.

Jak už ráda říkám, rozhodnutí je hlavně na vás. Nebuďte ve svém životě pasivní obětí okolností, udělejte vše proto, aby věci byly takové, jaké je vy sami chcete.

Míša