středa 11. října 2017

A přece to za to stojí

Psychoterapii jsem vždy považovala za královskou disciplínu psychologie. Když jsem poprvé zabředla do psychoterapeutické beletrie věděla jsem, že tohle je to, co chci dělat. A i když to na psychologických školách velmi neradi slýchávali a dodnes mají pocit, že je to klišé, chtěla jsem být lidem nápomocná v tom, aby se cítili lépe. Chtěla jsem lidem prostě pomáhat.
 
To jak klikatá cesta k tomuto snu vede, to jsem se s hrůzou dozvídala až za běhu. Pokud chcete být psychoterapeut musíte se zkrátka smířit s tím, že do toho vložíte  neuvěřitelné množství času, peněz a v neposlední řadě i drsný naráz s vlastní osobností, musíte totiž absolvovat i vlastní terapii a to né zrovna krátkou. Na této cestě jsem si říkala, a přiznám se, že i občas při zvláště náročných situacích stále říkám, jestli to mám zapotřebí. Ve chvílích, kdy pacient nezvládne své emoce a já čelím jeho agresi (vyjímečně i jiným letícím předmětům), ve chvílích kdy pacienti překračují jakékoliv hranice, ve chvílích kdy se mi donese zpráva, že někdo s kým jsem pracovala, si vzal život. Práce s psychiatrickou klientelou může být někdy skutečně těžká. Dáváte tu totiž všanc sami sebe. Vaše osobnost je vaším nástrojem a proto se o sebe musíte starat.
 
Ano, stejně jako ve všech pracích jsou některé situace při psychoterapii náročné. Vy všichni máte dobré a špatné dny. Vy všichni určitě někdy přemýšlíte, jestli to co děláte a za jakých podmínek to děláte, je pro vás v pořádku. Problém nastává tehdy, pokud tuto náročnost nekompenzuje nic, co by pro vás mělo smysl, co by vás naplňovalo. Pro někoho je to dostatečně velká výplata, pro jiného sociální status, pro mě je to pocit, že jsem někomu svou prací skutečně pomohla. Protože i když tuto skutečnost někteří akademici tak odsuzují, i po škole a po pár letech praxe u mě stále přetrvává motivace lidem pomoci. A může to být pro vás klišé, ale ten pocit, když víte, že jste s klientem na něčem pracovali mnoho měsíců a on se po dlouhé době cítí skutečně dobře, bez symptomů které ho k vám přivedli, to je panečku něco. Zvlášť když vám poděkuje za to, že jste mu pomohli změnit život. A to jsou ty chvíle které několikanásobně převálcují všechny ty náročnosti a slepé uličky, to jsou ty chvíli,kdy jsem neskonale vděčná za to, že jsem se na tuhle cestu vydala. To jsou ty chvíle, kdy cítím štěstí, že se na tomhle můžu podílet.
 
A tak se i vy zkuste se na chvíli zastavit a uvědomit si, jestli máte také nějaký smysl, který vám vaše práce přináší a jestli můžete dělat to, co vás naplňuje, pak jste totiž na té správné cestě. Jestli si smyslem nejste jistí, nebo víte, ze to co děláte vás nenaplňuje,omezuje, nebo to dokonce nesnášíte, možná by nebylo úplně od věci popřemýšlel nad tím, jestli byste neměli nabrat nový vítr, ne? Protože upřímně? Vy sami zodpovídáte za svůj život a jeho kvalitu.
 
MK
 

úterý 3. října 2017

Nestíhám

Vždycky jsem chovala zvláštní úctu k lidem, kteří si umí věci zorganizovat. Jsem rozený chaotik. Z bytu vybíhám za minutu autobus, kabát oblečený jen na jedné ruce, rozvázané boty a dost často i hřeben ve vlasech, protože učesat se potřebuju stihnout, než seběhnu schody. Pak sebou vyčerpaně hodím na sedačku a snažím se si nevšímat pohoršených pohledů svých spolucestujících. Všimla jsem si, že některé z nich zvláštně rozčiluje, když se cestou na metro ještě snažím nalíčit.

Ano, vážně se mi moc líbí představa kdy v klidu vstanu, dám si u svého stolku s výhledem na pole ranní kávu a budu k tomu přikusovat croissanty, které si koupím den předem, nebo ho ještě lépe upeču čerstvé.  Vážně mě tahle představa nesmírně láká, ale zas ne tak moc, abych vstala v půl páté. Láká mě mít vše na svém místě a vždy pro to pouze neomylně sáhnout, ale také mě baví nacházet některé své věci na neobvyklých místech a zažívat radost ze znovunalezení věcí pro mě dávno ztracených.

Takže i když si nesmírně vážím všech, kteří si svůj život umí lépe zorganizovat, neměnila bych s nimi. Upřímně, mě ten můj chaos vlastně dost baví, pomáhá mi rozbíjet každodenní stereotyp pracující ženy, manželky a vzorné poctivky, která má nutkání dodržovat všechny předpisy a zákony, co tu jsou. Chaos ke mně prostě patří a pomáhá mi zůstávat svou navzdory tomu jak moc se svět kolem mě mění a jak moc velkou zodpovědnost kde mám. Je to projev mého dětského ega, které bychom všichni měli mít nablízku. Když se od něj totiž vzdálíme, můžeme pak udělat pár hloupostí, jen abychom si dokázali že jsme svobodní. Jako že si třeba nepřečtete o nějakém produktu, co vlastně dělá a pak si omylem obarvíte hlavu na červeno....na svítivě červenou.

Někdy to ale nekončí jen vlasy, protože co si budeme nalhávat, to je pouze legrace, ale velkými změnami, které zoufale děláme abychom získali to něco, co nám uniklo, co jsme si nechali utéct. Zoufalé činy, které podnikáme, abychom našli sami sebe. Nenechte to zajít až do takových extrémů, poznávejte se každý den a dopřejte si v malých dávkách to, co vás dělá vámi. Abyste jednou nezjistili, že nevíte kdo jste, co chcete, ale jediné co víte je, že chcete z toho ven...přes mrtvoly. Pak pálíme mosty a někdy toho hodně litujeme.

Takže ne můj milý chaose, neplánuji se tě vzdát, ale na druhou stranu alespoň občas dojít do práce v klidu by nás nezabilo ne?.)

P.S. ty vlasy mě fakt bavily.)

P.S.S. jen proto že jsem věděla, že si je rozhodně nenechám dlouho.)

P.S.S.S. Jako bonus vám věnuji svou svítivě rudou fotku.
MK


 



pátek 10. února 2017

A nedaří se a nedaří...

9.2.2017

Dívám se na toto datum v diáři a nevěřícně si uvědomuji, kolik času již od nového roku uteklo. 

S novým rokem již tradičně bývají spojená mnohá předsevzetí, touhy, naděje, ale hlavně rozhodnutí... Nový rok k tomu prostě tak trochu svádí, abychom bilancovali svůj život. Jedna věc ale je se rozhodnout či chtít, a věc druhá je vydržet. I když bych vám všem velmi přála, aby se vaše touhy naplnily, realisticky vím, že většina z vás buď již své snažení vzdala, nebo uvažuje nad tím, že to brzy udělá. 

TAK TO TO ASI MOC NECHTĚJ, NE?

Logická otázka, chceš zhubnout? Cvič a dávej si pozor na to co jíš... Dala jsi si pizzu? Tak to asi nemáš moc velkou motivaci, co? 

Co myslíte... Znamená tento krok vedle to, že člověk není dostatečně motivován?

Je přece logické, že pokud budeme jíst nezdravá jídla, kouřit, brát drogy, zůstávat v partnerství, kde nás bijí, stresovat se v práci, nedělat žádný sport, tak to bude mít velmi neblahé dopady na náš zdravotní stav. A nejenom na něj, na všechny aspekty našeho života - sociální, zdravotní i psychické. Tak když je to tak logické a většina lidí s těmito nešvary by je chtěla ukončit, proč prostě nepřestane?

Proč? Protože ke každému našemu chování, ať je sebevíc destruktivní, máme také dobrý důvod, proč ho děláme.

Je velmi těžké přestat s nějakým chováním, když si neuvědomíme, co nám toto chování přináší a jakým jiným způsobem bych si tuto potřebu mohl nahradit. 

Zkrátka a dobře, proces změny je velmi složitý a je zcela přirozené, že se naše odhodlání může v průběhu času měnit. Tak už to se změnami bývá, nikdy nejdou provést najednou, musíme na ně opatrně, jinak nám utečou. 

Pokud byste ve vašem životě udělali rádi nějakou změnu, ale buď se vám nedaří, nebo si nejste jisti, zdali ji vůbec chcete, můžete se podívat na jednu pomůcku. Zkuste si vyplnit níže uvedený formulář rozhodování a jednotlivé body si pak očíslujte podle důležitosti. Sami pak uvidíte, že vám možná současné chování přináší více věcí, než jste si mysleli a bude pro vás těžké o tyto věci přijít. Sami uvidíte, že možná prožijete překvapivé poznání.

Formulář rovnováhy a rozhodování


Budu pokračovat v současném chování, stav se nezmění

Dojde ke změně chování či situace


Co získávám


Čím za to platím

Co získám

Co ztratím, čím zaplatím



































(formulář jsem si vypůjčila z těchto stránek)

Nebo si rovnou přečtěte článek se skvělým PhDr. Janem Soukupem. PhD., který je v tomto oboru hotový kouzelník.

MK

středa 11. ledna 2017

Do nového roku

Život je plný neočekávaných zpráv, někdy si až říkám, že by si je docela i mohl nechat. Umění žít kvalitní život i přes mnohé nesnáze není samozřejmostí, někdy se to naopak může stát i životním cílem, myslím tím zvládat věci s nadhledem.

Každý jsme jiný a v tom spočívá krása bytí, znamená to zároveň ale i to, že každý zvládáme jinak nejrůznější životní situace. Málokdy se navzájem chápeme. To, co jeden z nás příjme s ledovým klidem, druhého dokáže rozlítit do nepříčetnosti. To, co někdo zvládne jít vycvičit do posilovny, jiný potřebuje zajíst velkou mléčnou čokoládou. Nedá se říci, že jedna skupina je lepší než druhá. Některé způsoby samozřejmě mohou být až destruktivní, na druhou stranu, destruktivní může být snad jakákoli činnost. Záleží na každém z nás, jak moc daleko to necháme zajít.

Jak tedy bychom měli efektivně zvládat životní nástrahy? Tuto otázku vám globálně zodpovědět nedokážu, ale asi tušíte, jak na tom jste. A pokud si nejste jisti, rozhodně si zvládnete sami v sobě říci, jestli se cítíte spokojeně, či šťastně. A pokud jste si na tyto otázky odpověděli záporně, možná pro vás právě nastal čas, uvažovat o změně. Nový rok je údajně vhodný čas pro velká rozhodnutí, kterých se obáváme, ale osobně si myslím, že nový rok k velkým krokům nikdo nepotřebujeme, sílu můžeme najít sami v sobě v kterýkoli čas. Do nového roku vám tedy přeji sílu změnit to, s čím sami nejste spokojení a udělat rozhodnutí se kterými váháte.

Vaše

MK