Nestíhám

Vždycky jsem chovala zvláštní úctu k lidem, kteří si umí věci zorganizovat. Jsem rozený chaotik. Z bytu vybíhám za minutu autobus, kabát oblečený jen na jedné ruce, rozvázané boty a dost často i hřeben ve vlasech, protože učesat se potřebuju stihnout, než seběhnu schody. Pak sebou vyčerpaně hodím na sedačku a snažím se si nevšímat pohoršených pohledů svých spolucestujících. Všimla jsem si, že některé z nich zvláštně rozčiluje, když se cestou na metro ještě snažím nalíčit.

Ano, vážně se mi moc líbí představa kdy v klidu vstanu, dám si u svého stolku s výhledem na pole ranní kávu a budu k tomu přikusovat croissanty, které si koupím den předem, nebo ho ještě lépe upeču čerstvé.  Vážně mě tahle představa nesmírně láká, ale zas ne tak moc, abych vstala v půl páté. Láká mě mít vše na svém místě a vždy pro to pouze neomylně sáhnout, ale také mě baví nacházet některé své věci na neobvyklých místech a zažívat radost ze znovunalezení věcí pro mě dávno ztracených.

Takže i když si nesmírně vážím všech, kteří si svůj život umí lépe zorganizovat, neměnila bych s nimi. Upřímně, mě ten můj chaos vlastně dost baví, pomáhá mi rozbíjet každodenní stereotyp pracující ženy, manželky a vzorné poctivky, která má nutkání dodržovat všechny předpisy a zákony, co tu jsou. Chaos ke mně prostě patří a pomáhá mi zůstávat svou navzdory tomu jak moc se svět kolem mě mění a jak moc velkou zodpovědnost kde mám. Je to projev mého dětského ega, které bychom všichni měli mít nablízku. Když se od něj totiž vzdálíme, můžeme pak udělat pár hloupostí, jen abychom si dokázali že jsme svobodní. Jako že si třeba nepřečtete o nějakém produktu, co vlastně dělá a pak si omylem obarvíte hlavu na červeno....na svítivě červenou.

Někdy to ale nekončí jen vlasy, protože co si budeme nalhávat, to je pouze legrace, ale velkými změnami, které zoufale děláme abychom získali to něco, co nám uniklo, co jsme si nechali utéct. Zoufalé činy, které podnikáme, abychom našli sami sebe. Nenechte to zajít až do takových extrémů, poznávejte se každý den a dopřejte si v malých dávkách to, co vás dělá vámi. Abyste jednou nezjistili, že nevíte kdo jste, co chcete, ale jediné co víte je, že chcete z toho ven...přes mrtvoly. Pak pálíme mosty a někdy toho hodně litujeme.

Takže ne můj milý chaose, neplánuji se tě vzdát, ale na druhou stranu alespoň občas dojít do práce v klidu by nás nezabilo ne?.)

MK





Komentáře

Oblíbené příspěvky