středa 11. října 2017

A přece to za to stojí

Psychoterapii jsem vždy považovala za královskou disciplínu psychologie. Když jsem poprvé zabředla do psychoterapeutické beletrie věděla jsem, že tohle je to, co chci dělat. A i když to na psychologických školách velmi neradi slýchávali a dodnes mají pocit, že je to klišé, chtěla jsem být lidem nápomocná v tom, aby se cítili lépe. Chtěla jsem lidem prostě pomáhat.
 
To jak klikatá cesta k tomuto snu vede, to jsem se s hrůzou dozvídala až za běhu. Pokud chcete být psychoterapeut musíte se zkrátka smířit s tím, že do toho vložíte  neuvěřitelné množství času, peněz a v neposlední řadě i drsný naráz s vlastní osobností, musíte totiž absolvovat i vlastní terapii a to né zrovna krátkou. Na této cestě jsem si říkala, a přiznám se, že i občas při zvláště náročných situacích stále říkám, jestli to mám zapotřebí. Ve chvílích, kdy pacient nezvládne své emoce a já čelím jeho agresi (vyjímečně i jiným letícím předmětům), ve chvílích kdy pacienti překračují jakékoliv hranice, ve chvílích kdy se mi donese zpráva, že někdo s kým jsem pracovala, si vzal život. Práce s psychiatrickou klientelou může být někdy skutečně těžká. Dáváte tu totiž všanc sami sebe. Vaše osobnost je vaším nástrojem a proto se o sebe musíte starat.
 
Ano, stejně jako ve všech pracích jsou některé situace při psychoterapii náročné. Vy všichni máte dobré a špatné dny. Vy všichni určitě někdy přemýšlíte, jestli to co děláte a za jakých podmínek to děláte, je pro vás v pořádku. Problém nastává tehdy, pokud tuto náročnost nekompenzuje nic, co by pro vás mělo smysl, co by vás naplňovalo. Pro někoho je to dostatečně velká výplata, pro jiného sociální status, pro mě je to pocit, že jsem někomu svou prací skutečně pomohla. Protože i když tuto skutečnost někteří akademici tak odsuzují, i po škole a po pár letech praxe u mě stále přetrvává motivace lidem pomoci. A může to být pro vás klišé, ale ten pocit, když víte, že jste s klientem na něčem pracovali mnoho měsíců a on se po dlouhé době cítí skutečně dobře, bez symptomů které ho k vám přivedli, to je panečku něco. Zvlášť když vám poděkuje za to, že jste mu pomohli změnit život. A to jsou ty chvíle které několikanásobně převálcují všechny ty náročnosti a slepé uličky, to jsou ty chvíli,kdy jsem neskonale vděčná za to, že jsem se na tuhle cestu vydala. To jsou ty chvíle, kdy cítím štěstí, že se na tomhle můžu podílet.
 
A tak se i vy zkuste se na chvíli zastavit a uvědomit si, jestli máte také nějaký smysl, který vám vaše práce přináší a jestli můžete dělat to, co vás naplňuje, pak jste totiž na té správné cestě. Jestli si smyslem nejste jistí, nebo víte, ze to co děláte vás nenaplňuje,omezuje, nebo to dokonce nesnášíte, možná by nebylo úplně od věci popřemýšlel nad tím, jestli byste neměli nabrat nový vítr, ne? Protože upřímně? Vy sami zodpovídáte za svůj život a jeho kvalitu.
 
MK
 

úterý 3. října 2017

Nestíhám

Vždycky jsem chovala zvláštní úctu k lidem, kteří si umí věci zorganizovat. Jsem rozený chaotik. Z bytu vybíhám za minutu autobus, kabát oblečený jen na jedné ruce, rozvázané boty a dost často i hřeben ve vlasech, protože učesat se potřebuju stihnout, než seběhnu schody. Pak sebou vyčerpaně hodím na sedačku a snažím se si nevšímat pohoršených pohledů svých spolucestujících. Všimla jsem si, že některé z nich zvláštně rozčiluje, když se cestou na metro ještě snažím nalíčit.

Ano, vážně se mi moc líbí představa kdy v klidu vstanu, dám si u svého stolku s výhledem na pole ranní kávu a budu k tomu přikusovat croissanty, které si koupím den předem, nebo ho ještě lépe upeču čerstvé.  Vážně mě tahle představa nesmírně láká, ale zas ne tak moc, abych vstala v půl páté. Láká mě mít vše na svém místě a vždy pro to pouze neomylně sáhnout, ale také mě baví nacházet některé své věci na neobvyklých místech a zažívat radost ze znovunalezení věcí pro mě dávno ztracených.

Takže i když si nesmírně vážím všech, kteří si svůj život umí lépe zorganizovat, neměnila bych s nimi. Upřímně, mě ten můj chaos vlastně dost baví, pomáhá mi rozbíjet každodenní stereotyp pracující ženy, manželky a vzorné poctivky, která má nutkání dodržovat všechny předpisy a zákony, co tu jsou. Chaos ke mně prostě patří a pomáhá mi zůstávat svou navzdory tomu jak moc se svět kolem mě mění a jak moc velkou zodpovědnost kde mám. Je to projev mého dětského ega, které bychom všichni měli mít nablízku. Když se od něj totiž vzdálíme, můžeme pak udělat pár hloupostí, jen abychom si dokázali že jsme svobodní. Jako že si třeba nepřečtete o nějakém produktu, co vlastně dělá a pak si omylem obarvíte hlavu na červeno....na svítivě červenou.

Někdy to ale nekončí jen vlasy, protože co si budeme nalhávat, to je pouze legrace, ale velkými změnami, které zoufale děláme abychom získali to něco, co nám uniklo, co jsme si nechali utéct. Zoufalé činy, které podnikáme, abychom našli sami sebe. Nenechte to zajít až do takových extrémů, poznávejte se každý den a dopřejte si v malých dávkách to, co vás dělá vámi. Abyste jednou nezjistili, že nevíte kdo jste, co chcete, ale jediné co víte je, že chcete z toho ven...přes mrtvoly. Pak pálíme mosty a někdy toho hodně litujeme.

Takže ne můj milý chaose, neplánuji se tě vzdát, ale na druhou stranu alespoň občas dojít do práce v klidu by nás nezabilo ne?.)

P.S. ty vlasy mě fakt bavily.)

P.S.S. jen proto že jsem věděla, že si je rozhodně nenechám dlouho.)

P.S.S.S. Jako bonus vám věnuji svou svítivě rudou fotku.
MK


 



pátek 10. února 2017

A nedaří se a nedaří...

9.2.2017

Dívám se na toto datum v diáři a nevěřícně si uvědomuji, kolik času již od nového roku uteklo. 

S novým rokem již tradičně bývají spojená mnohá předsevzetí, touhy, naděje, ale hlavně rozhodnutí... Nový rok k tomu prostě tak trochu svádí, abychom bilancovali svůj život. Jedna věc ale je se rozhodnout či chtít, a věc druhá je vydržet. I když bych vám všem velmi přála, aby se vaše touhy naplnily, realisticky vím, že většina z vás buď již své snažení vzdala, nebo uvažuje nad tím, že to brzy udělá. 

TAK TO TO ASI MOC NECHTĚJ, NE?

Logická otázka, chceš zhubnout? Cvič a dávej si pozor na to co jíš... Dala jsi si pizzu? Tak to asi nemáš moc velkou motivaci, co? 

Co myslíte... Znamená tento krok vedle to, že člověk není dostatečně motivován?

Je přece logické, že pokud budeme jíst nezdravá jídla, kouřit, brát drogy, zůstávat v partnerství, kde nás bijí, stresovat se v práci, nedělat žádný sport, tak to bude mít velmi neblahé dopady na náš zdravotní stav. A nejenom na něj, na všechny aspekty našeho života - sociální, zdravotní i psychické. Tak když je to tak logické a většina lidí s těmito nešvary by je chtěla ukončit, proč prostě nepřestane?

Proč? Protože ke každému našemu chování, ať je sebevíc destruktivní, máme také dobrý důvod, proč ho děláme.

Je velmi těžké přestat s nějakým chováním, když si neuvědomíme, co nám toto chování přináší a jakým jiným způsobem bych si tuto potřebu mohl nahradit. 

Zkrátka a dobře, proces změny je velmi složitý a je zcela přirozené, že se naše odhodlání může v průběhu času měnit. Tak už to se změnami bývá, nikdy nejdou provést najednou, musíme na ně opatrně, jinak nám utečou. 

Pokud byste ve vašem životě udělali rádi nějakou změnu, ale buď se vám nedaří, nebo si nejste jisti, zdali ji vůbec chcete, můžete se podívat na jednu pomůcku. Zkuste si vyplnit níže uvedený formulář rozhodování a jednotlivé body si pak očíslujte podle důležitosti. Sami pak uvidíte, že vám možná současné chování přináší více věcí, než jste si mysleli a bude pro vás těžké o tyto věci přijít. Sami uvidíte, že možná prožijete překvapivé poznání.

Formulář rovnováhy a rozhodování


Budu pokračovat v současném chování, stav se nezmění

Dojde ke změně chování či situace


Co získávám


Čím za to platím

Co získám

Co ztratím, čím zaplatím



































(formulář jsem si vypůjčila z těchto stránek)

Nebo si rovnou přečtěte článek se skvělým PhDr. Janem Soukupem. PhD., který je v tomto oboru hotový kouzelník.

MK

středa 11. ledna 2017

Do nového roku

Život je plný neočekávaných zpráv, někdy si až říkám, že by si je docela i mohl nechat. Umění žít kvalitní život i přes mnohé nesnáze není samozřejmostí, někdy se to naopak může stát i životním cílem, myslím tím zvládat věci s nadhledem.

Každý jsme jiný a v tom spočívá krása bytí, znamená to zároveň ale i to, že každý zvládáme jinak nejrůznější životní situace. Málokdy se navzájem chápeme. To, co jeden z nás příjme s ledovým klidem, druhého dokáže rozlítit do nepříčetnosti. To, co někdo zvládne jít vycvičit do posilovny, jiný potřebuje zajíst velkou mléčnou čokoládou. Nedá se říci, že jedna skupina je lepší než druhá. Některé způsoby samozřejmě mohou být až destruktivní, na druhou stranu, destruktivní může být snad jakákoli činnost. Záleží na každém z nás, jak moc daleko to necháme zajít.

Jak tedy bychom měli efektivně zvládat životní nástrahy? Tuto otázku vám globálně zodpovědět nedokážu, ale asi tušíte, jak na tom jste. A pokud si nejste jisti, rozhodně si zvládnete sami v sobě říci, jestli se cítíte spokojeně, či šťastně. A pokud jste si na tyto otázky odpověděli záporně, možná pro vás právě nastal čas, uvažovat o změně. Nový rok je údajně vhodný čas pro velká rozhodnutí, kterých se obáváme, ale osobně si myslím, že nový rok k velkým krokům nikdo nepotřebujeme, sílu můžeme najít sami v sobě v kterýkoli čas. Do nového roku vám tedy přeji sílu změnit to, s čím sami nejste spokojení a udělat rozhodnutí se kterými váháte.

Vaše

MK

úterý 14. června 2016

Rada 6. Stopněte to!

Jen málo věcí je tak stresujících, jako když se ocitnete pod tlakem a nemůže si od něj ani na chvilku odskočit. Nároky jsou veliké, musíte řešení vymýšlet na místě. Zvláště náročné jsou pak situace, kdy s někým mluvíme tváří v tvář a on po nás potřebuje nějaké rozhodnutí, zrovna teď, v tuto chvíli. Jak moc by si člověk přál v takovou chvíli říci prostě a jednoduše STOP a dát si chvilku na zklidnění, či rozmyšlení. Ale to přeci nejde! Nemůžete si dovolit odcházet z jednání, či si před těžkým rozhodnutím dopřát pár chvilek na "vychladnutí".

A nebo můžete?

Jednou z metod, které můžete najít v knihách Inner game of stres je technika STOP. 

Jak tato technika vlastně funguje?

"STOP je překvapivě jednoduchý nástroj, který znamená přesně to, co říká: Zastavte nevědomé působení hybného momentu, který na vás působí, a začnete jednat vědomě" (Inner game of stres)

Celá technika se skládá ze 4 částí:

  1. Podívejte se na vše s odstupem. Oddělte se od situace, ve které se zrovna nacházíte.
  2. Zhodnoťte, jak situace doopravdy je, z čeho jsem vystresován, jaké mám možnosti, čemu musím čelit, jaké jsou mé priority.
  3. Uspořádejte si myšlenky - jaké budou vaše konkretní kroky.
  4. Pokračujte - s ujasněnými myšlenkami pokračujte dále.

Jakmile si dovolím se alespoň na chvilku zastavit, tak právě během tohoto momentu můžu vystoupit z toho všeho, co se kolem mě děje a podívat se na celou věc s odstupem. Emoce se zklidní a najednou můžu přemýšlet bez tlaku. Dost často si uvědomím drobnosti, které jsem ve všem tom jednoduše přehlédla.  Mé další rozhodování je nyní očištěno od znehybňujících myšlenek a emocí. S jiným pohledem se před námi otevírá i více možností. Otázkou zůstává, jak si například během rozhovoru vyjednat onu chvilku... někdy stačí jednoduše říci, že potřebujete na toaletu, jindy zase může stačit hluboký nádech a výdech. Někdy si můžete zkusit skutečně zažádat o pár minut na rozmyšlenou, konkrétní řešení je už jen na vás. 




Co tím získám?

Pokud se naučíte dopřát si chvíli na rozmyšlenou a zklidněnou STOPka nám umožní uchovat si rovnováhu a získat náhled na problém. Pokud chcete zařadit tuto techniku do každodenního života, můžete si ji dopřát na začátku i na konci každého dne, kdy budete moci zhodnotit, co vás čeká a jak to chcete provést, případně jak jste s řešením byli spokojeni. 

úterý 7. června 2016

Rada 5. Přetočte to!


Všichni občas zažíváme během dne nepříjemnosti, které nám dokážou pěkně zkazit náladu. Ujede nám tramvaj a my víme, že na schůzku přijdeme pozdě, tak dlouho se hrabeme z postele, až zaspíme, zabouchneme si byt bez klíčů s mobilem uvnitř. Nejedná se sice o žádné "tragédie", vnitřně nás ale umí pěkně rozhodit.
Zdroj: richardhusovsky
Otázka je, proč nás tyto věci tak rozhazují, proč je nedokážeme hodit za hlavu a jít dál. Většinou se automaticky spustí lavina negativních myšlenek, které se na sebe cyklí jako divé, to už je bohužel jejich dobrým zvykem. Jsme nervózní, rozhození a těšíme až bude den u konce. Co je dobré, cyklit se je dobrým zvykem i u pozitivních myšlenek.
V takovýchto situacích je třeba se zamyslet nad tím, jestli je tento přístup opravdu ten nejlepší, jestli bychom se v dané situaci přeci jen nemohli soustředit na pozitivní stránku věci. Možná si říkáte, že u některých situaci žádná pozitiva nejsou, záleží však jen na úhlu vašeho pohledu. I tak těžká věc jako vlastní nemoc, nám může něco přinášet, i kdyby se jednalo o větší soudržnost rodiny. Zmeškaná tramvaj může znamenat i hezkou procházku a den bez mobilu na jednu stranu může být i splněný sen (vždycky je nějak možné dát ostatním vědět, že dnes mě bohužel nezastihnou).
Co tím získám?
Při soustředění se na pozitivní stránku věci, kterou nám daná situace může přinášet, se nám podaří neulpívat v negativních myšlenkách, naopak při "přetočení" situace můžeme získat příjemné pocity a zažívat nové situace, které by nám za normálních okolností zůstali skryty.
Naše mysl a tělo opět budou odolnější vůči každodenním stresorům, protože se jimi zkrátka a lehce nenecháme převálcovat.
Chce to trochu cviku naučit se hledat to dobré i tehdy, kdy se nedaří vše podle našich představ, ale zkuste to. Získáte tak více kontroly nad svým vlastním životem.

úterý 31. května 2016

Rada 4. Plánujte!

Time management, plánování, rozvrh, to do list, úkolníček. Ačkoliv tomu dáváme různá jména, vždy je cílem stejná věc. Zvládnout denní plán a splnit úkoly, které jsou potřeba udělat.  V současné době jsou všechny tyto činnosti nejenom velmi populární, ale nalijme si čistého vína, také užitečné. Na internetu narazíte na nepřeberné množství "to do" listů a návodů. Má to skutečně něco do sebe, když před sebou vidím seznam, umožní se mi to lépe koncentrovat na práci, kterou musím zvládnout a navíc vždy, když si mohu odškrtnout něco, co jsem měla naplánováno, těší mě to. 
www.designeatrepeat.com
Naše plánování se však bohužel většinou týká hlavně povinností. Co kde hoří, dokdy musím odevzdat zprávu, kdy vyřídit kupu mailů, kdy je jaká zkouška, či co je třeba nakoupit. Ačkoliv práce a domácnost pro nás mohou být koníčkem, i tak jsou tyto činnosti pro nás náročné, co se energie psychické i fyzické týče. A znám jen málo lidí, kteří by skutečně s čistým srdcem mohli říci, že při práci, studiu, nebo péči o domácnost skutečně relaxují.
Stále častěji v tom všem shonu zapomínáme na věci, které nám dělají dobře. Ono, ne že bysme na ně až tak zapomínali, jako že na ně nemáme čas. Přeci jen, četba beletrie může počkat, oproti tomu odevzdat zadanou práci má svůj termín. A jak čas míjí, je stále těžší si na naše radosti udělat čas. Do "to do" listů se prostě málokdy dostane "udělat si hezký večer".
 Je velmi důležité, abychom do svého seznamu dne uměli napasovat také věci, které děláme rádi a "nabíjejí" nám baterky. Diáře clever minds dokonce pracují s tzv. 25. hodinou, kde si poznamenáte věci, které ten den určitě chcete stihnout a které vás těší. Mě osobně tato forma velmi vyhovuje, umožňuje mi na sebe nezapomenout.
Co tím získáte?
Pokud ve svém diáři máte poznamenáno, že si večer dáte horkou koupel nebo si zahrajete na chvíli oblíbenou hru, nároky pracovního dne se zvládají mnohem snadněji a vytváříte si dobrou základnu (dobíjíte baterky) pro následující dny. Pro dlouhodobé zvládání stresu je důležité mít na co se těšit a nenechat se převálcovat pouze povinnostmi.
Jedná se o další z kroků, které vám budou pomáhat lépe zvládat stres a nenechat se jím zahltit.