Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Už se toho nebojím

I já jsem dlouhou dobu bojovala s posuzováním emocí na tzv. pozitivní (radost, láska, štěstí) a emoce negativní (strach, zlost). Myslela jsem si, že životním cílem by mělo být minimalizovat emoce negativní a prožívat co nejvíce těch pozitivních. Když jsme byli malí, určitě nejenom mě často dospělí říkali, že nemám plakat. Učili nás jak nedělat scény, učili nás zapadnout, učili nás, že některé emoce nejsou žádoucí. Učili nás potlačit něco z našeho nitra, aniž by si to sami uvědomovali, protože je to někdo naučil také.

žijeme v době potlačování emocí, když se zeptáte lidí, jak jim je, často nedokáží svůj stav pojmenovat. Slýchávám věci jako normálně, divně, nebo odpovědi,  že necítí nic. Emoce jsou ale součástí našeho života, pokud bychom žádné neměli, byli bychom pravděpodobně mrtví.

Je velmi těžké najít k nim cestu, pochopit je a respektovat. rozumět tomu, jak fungují, a co se děje s tělem, když se emoce snažíme potlačit. Je těžké to naučit někoho, kdo je už dospělý a má na život jasn…

Nejnovější příspěvky

Kurz odpočinku, aneb jak se správně válet

O štěstí a normálnosti

A přece to za to stojí

Nestíhám

A nedaří se a nedaří...

Do nového roku

Rada 6. Stopněte to!

Rada 5. Přetočte to!

Rada 4. Plánujte!

Rada 3. Střídejte je!