pátek 14. listopadu 2014

O pokrytcích

Víte jak se říká: "kovářovic kobyla chodí bosa?" Vždycky jsem to brala pouze jako přísloví, ale až pře zhruba třemi týdny mi došlo, jak moc to na mě sedí. 

Hodně toho napovídám, zejména se rozvášňuji o nutnosti psychohygieny, o tom jak by lidé měli víc odpočívat, jak sres škodí a podobné věci. Když je někomu zle, hrozně se divím, že není doma a neodpočívá, je to přeci pochopitelné, práci za něj vezme někdo zdravý. 

Přesně na to všechno jsem myslela, když mě zničehonic složila horečka, která šplhala k teplotám slunce a plíce jsem měla v jednom ohni. PROČ SIS TY POKRYTČE NEDALA VOLNO? Tři týdny jsem ignorovala nemoc, až se nemoc rozhodla se v těle rozvalit trošku víc, abych s tím laskavě něco udělala. Respektive, myslela jsem na to tehdy, když jsem se po cestě na toaletu uvelebila na zemi, protože jsem neměla sílu dojít do postele. 

Všechno jsem zrušila, vyseděla jsem si dlouhých 7 hodin v čekárně, aby mi předepsali antibiotika a hodlala se vyléčit...dala jsem si na to přeně tři dny...protože přece nebudu rušit i program na středu, mám tam dvě vyšetření do diplomky! a navíc, teplota mi už teď klesla pod 38. Nejsem přece nějaká fňukna!

A jak jsem naplánovala, tak jsem taky udělala. Vyčerpala jsem se už u oblečení, cesta metrem byla jedno velké utrpení a vyjít 10 schodů mě málem zabilo. V poledne jsem na hodinu usnula a odpolední vyšetření si pamatuju pouze útřkovitě. Odrovnala jsem se na zbytek týdne... a i přes to, jak ukrutná hloupost to byla, jsem měla znepokojující radost z toho, že sem tuhle sebevražednou misi zvládla.

Co na to říct...něco na tom přísloví přeci jenom bude...a proto i nadále budu kázat o důležitosti prevence stresu, odpočinku a schopnosti říct si o odpočinek. A sama se plánuju alespoň trochu polepšit... jsem začátečník, ale učím se rychle.)

Co vy když přijde nemoc? a jak se bráníte každodennímu stresu?.)