úterý 23. února 2016

To že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou


To že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou

Vzpomínám na své první setkání se paranoidním pacientem. Probíhalo v psychiatrické léčebně a já jsem v pozici stážistky tiše seděla v koutě pracovny a sledovala psychologické vyšetření. Pacient byl přesvědčen, že ho jeho spolubydlící pronásledují a chtějí docílit toho, aby se zbláznil. Všechny profily na seznamkách byl v jeho realitě jeden člověk, lidé přehrávali scénky z jeho života před jeho oknem a do bytu mu byla vpravena zařízení, která umožňovala přenos zvuku a obrazu. To vše proto, aby jeho spolubydlící mohl prokázat, že je blázen a získat tak jeho byt celý. I jen přítomnost mobilního telefonu v místnosti byl problém.  A ať to všechno působilo sebevíce bizardně, markantní byl hlavně jeho strach a pocit neštěstí. Prostě tam seděl člověk, který se bál o sebe, svoje zdraví, svůj život. Vnímal ohrožení, ale nikdo mu v něm nemohl pomoci, protože mu nikdo nevěřil a odborníci, se kterými se dosud setkal, ať už to byla policie či lékaři, se mu jen snažili vysvětlit, že blázní. Jeho strach byl ale skutečný a i na mě jeho osud lpěl zbytek dne. Bylo to tehdy silné setkání. Jeho budoucnost na dlouho dobu tkvěla v léčebnách, protože mohl být nebezpečný.

A tak to s paranoidními klienty je…těžké. Je těžké s nimi pracovat a být, když se jim snažíte pomoci, jste odmítáni, musíte se předem vypořádat s představou, že při práci s nimi jim nemůžete dopřát okamžitou úlevu... Chce to totiž čas. 

Základní nastavení paranoidního člověka spočívá v nedůvěře v ostatní lidi. Za vším hledají skrytý význam. Pokud nastoupíte na hru o vyvracení jejich paranoidních představ, či dokonce lpěním na tom, že vám můžou věřit, je prvním krokem k vytvoření nedůvěry ve vaší vlastní osobu. Patříte totiž k nim... K těm, co po nich jdou.

Stejně jako spousta jiných poruch i tato se může projevovat na různých úrovních. Můžete být lehce paranoidní, ale to vám nebrání chodit do práce a být ve vztahu, jste schopni mít náhled na to, že možná nejsou vaše představy založené na realitě. Nebo naopak můžete skončit v nějakém zařízení, protože jste napadli pošťáka hasicím přístrojem, protože prostě zazvonil u vašich dveří a vy jste věděli, že vás jde zabít. Když u vás převládá paranoidní nastavení, všechno se vás týká, vaše myšlenka má výkonnou moc a ještě k tomu všemu prožíváte silné pocity viny. Zlomil si někdo nohu? Stalo se to proto, že na něj byl naštvaný.

Být paranoidní v podstatě znamená, že to, co prožívá člověk uvnitř žije tak, jako kdyby se to dělo mimo něj. Jejich bolesti, jsou všude kolem nich. Z toho důvodu ti, kteří v tomto směru mají prožívání narušené více mohou být více než sobě, nebezpeční svému okolí. Díky tomu není výjimkou, že tito lidé končí hospitalizování na dobu neurčitou.

Jak paranoidní osobnost vzniká?

Stejně tak, jako u mnoha dalších poruch osobnosti i v tomto případě můžeme hovořit o souhře genetických, biologických a výchovných faktorů. V rodinách tito lidé pak často zažívají při dospívání pocity neschopnosti ovlivňovat průběh věcí, mohou se cítit ponižování, být rodinným obětním beránkem, nebo vyrůstaní s pocitem, že se zkrátka není možné zavděčit, ať udělají cokoliv.
Na rozdíl od jiných poruch paranoidní lidé jsou schopni žít ve vztazích a mít s jinými lidmi hluboké citové vazby.

A jak tedy vydržet s někým paranoidním, když se v vašem okolí vyskytuje?

Jak jsem zmínila výše, vyvracet někomu jeho paranoidní domněnky je cesta do pekel. Můžete mu zkusit pomoci zjistit, co spustilo tyto jeho představy a vyjádřit pochopení proto, jak se musí cítit. Za těmito představami a agresí jsou často skryté jiné emoce například strach či bezmoc.


Nechci, aby tento článek působil jako kapitola z poruch osobnosti, proto jestli vás zajímá paranoidní nastavená podrobněji, doporučuji vám ponořit se například do Poruch osobnosti od Praška, kde je tato porucha podrobněji příznakově popsána.

Co vy? Zažíváte také občas svoje paranoidní chvilky?

Míša