O štěstí
Zatím jsme zde mluvili jen o těch emocích, které by se, pokud sklouzneme do škatulkování, dali považovat za negativní. Samozřejmě, pokud jste posluchači tohoto podcastu, víte, že tohle dělení nedává smysl a je zbytečně zavádějící.
Vzpomínám si na jednu ze svých prvních psychologických praxích na škole. Byla jsem na oddělení závislých žen v Bohnicích a byla jsem s nimi vyslána na jeden terapeutický program : Hagioterapie. Ve zkratce se zde pracovalo s příbehy z Bible. Vedl ho doktor Remeš (titulů má více, ale snad mi bude odpuštěno). Moje v tu dobu trochu naduté já, očekáválo, že se nebudu přímo účastnit programu, ale jen okukovat. To jsem se ale spletla, i já jsem byla přizvána do kroužku. Vlastně si nepatuju už nic z toho, o čem se mluvilo, až na jednu věc, která mi zůstala v hlavě a myslím, že po tolika letech i zůstane. Byla to chvíle, kdy se nás P. Remeš zeptal na to, co je našim cílem v životě. Já jsem tehdy odpověděla dost naivně, ale tehdy mi to přišlo hrozně hluboký. Chtěla jsem bejt jednoduše šťastná. to bylo celý. A tak, když na mě přišla řada, jsem mu to řekla. Myslím že nikdy nezapomenu ten pohled a tu prostou pravdu, kdy mi sdělil, že jestli si přeju jen být šťastná, tak to v životě šťastná nebudu. takhle nějak si předtavuju střed s náklaďákem, mám pocit, že mi tehdy i vyrazil dech:) Jak jako nebudu šťastná? to přece nejde, musím bejt šťastná, vždyť to pak nemá smysl? Naštěstí mě nenechal jenom s touhle odpovědí, ale vysvětlil mi to, co teď prozradím já vám.
Není možné, aby bylo štěstí vaším cílem. to je meta, která není dosažitelná. Jak si totiž všimnu svého štěstí? kdy objektivně posoudím, tak a teď jsem trvale šťastná. často si vlastně lidé uvědomí zpětně, že v nějakém svém životním období byli šťastní a nějak si toho zapomněli všimnout a prožít to. Odpověď nikdy nemůže být tak prostá, jako být šťastný. Musíte si sami pro sebe definovat detaily. Například, chtěla bych v životě mít tuhle práci, manžela, a perfektní červenou rtěnku. Nebo, budu mít radost, když se zvládnu ta den pochválit. A nebo i, chtěla bych jen přežít tenhle den. Každý tu hranici máme úplně jinde. Já tehdy hodně přemýšlela, jak to svoje štěstí poznám. S touhle vzpomínkou se mi pojí ještě jiná, kdy mě poprvé zasáhl ten pocit tak silně, že jsem si udělala malý taneček na ulici. Hrozně pršelo a já se vracela hrozně vyčerpaná z komunity, kde jsem pracovala, po dvou dnech. měla jsem hlad a měla sem hodně blbý boty. Jak jsem byla unavená, tak jsem nemyslela vůbec na nic a najednou to tam bylo. jak kdyby se něco přeplo a já si uměodmila, že jsem dosahla nějakého mezníku, který jsem si strašně přála. že jsem zvládla zkoušky, že jsem dostala perfektní práci, že jdu do svého bytu a že tam olíže pes a večer přijde manžel. A panečku, já byla na vrcholu blaha, protože to všechno bylo tak perfektní. Málem jsem si toho přes tu další okolnosti nevšimla. okradla bych se o takovou krásu.
Právě v komunitě jsme hodně pracovali s nácvikem emocí a mimo jiné i různými konkrétními úkoly v rámci Dialekticko behaviorální terapie. učit se detekovat emoce na slabé urovni, bylo jedním y důležitých nácviků. Soustředit se na sebe a uvědomit si, že vlastně cítím radost, lásku, nebo štěstí, bylo často pro lidi velkým objevem. Ono totiž tyhle emoce nemají tak silnou tendenci být hodně intenzivní a tak ve chvíli, kdy si jich neumíme všímat a celkově sami na sebe nejsme naladění a nevnímám se, si jich prostě nemáme šanci všimnout a vychutnat si jejich benefity. A pak se opravdu muže zdát, že náš život je primárně těžký a plný smutku. Ačkoliv se také může jednat o úhel pohledu.
Ve chvíli, kdy si vytyčíme jako svůj cíl cítit se šťastní se honíme za tímto pocitem a pokud ho máme, úzkostně se bojíme o to, že ho ztratíme. Čím větší nerovnováhu v našem emočním životě nastolujeme, tím větší sílu získávají "průbojnější" emoce, jako například hněv či smutek, deprese či úzkost. Pokud s touto emocí zacházíme nešťastně až dojde k blokaci, můžeme nakonec ztratit víru v to, že se budeme mít lépe, nebo v onu zářnou budoucnost.
Často si myslíme a definujeme, že naše štěstí přijde když: často to jsou peníze, nebo kariérní postup, sociální status. A i když se samozřejmě všechny tyhle faktory odrážejí na naší náladě, nedá se říct, že přítomnsot jedné, či všech, nám zajístí pocit štěstí a rozhodně nám ho nezajistí tak, že by se stal trvalou náladou. To by totiž opravdu nebylo známkou zdravého fungování.
Pocit štěstí nestojí opozitně od dalších emocí, je to jen další ze široké škály informačního kanálu v našem nitru. Štěstí nám dodává určitou lehkost a hravost a né stále, ale v dokonalé proměnlivosti. Je normální a zdravé umět se i v tom dospělém životě uvolnit a nechat chvíli vládnout naše vntiřní dítě. Přináší to svobodu. Kdy jste si naposledy hráli? Při jednom kurzu transakční analýzy, kde se pracuje s myšelnkou, že každý jeden z nás se může nacházet ve třech stavech ega - dospěpý, rodič a dítě, jsme dostali za úkol se přepnout do toho dítěte. Se spolužačkou jsme se snažili vytvořit rukama kouli energie, vždy každá jednu ruku a přísahám vám, obě jsme tu emergii cítily:D A můžete si dovlit být vážní tehdy, když je to třeba, můžete být rodiče, tehdy když je to třeba, ale taky si někdy můžete dopřát tu svobodu uvolnit se a nevnucovat si tento pocit například pouze v opilosti, kdy tedy trochu násilím srazím své bariéry a nechávám se bezpečnou cestu ven tím, že jsem byl přece opilí, tak jsme dělal hlouposti. To není chlast, to se jen chcete uvolnit a dopřát si svobodu. Prostě ta tvrdost a vážnost, musí být vyvážená i hravostí a svobodou, jinak budeme maximálně tak vyhořelí a frustrovaní.
Samozřejmě, že pokud chcete být uspěšní, potřebujete být na sebe napojení a umět prožívat všechny své emoce a cítit svobodu. JInak se tlak a celkově nápor jen těžko zvláda. proto mnoho lidí musí volit úspech na úkor vztahů a naopak a další sofiiny volby, protože jim chybí základní vlastnost se kterou se narodíme, postarat se sám o sebe. Výchova a dlaší vlyvy naše vnímání zdeformovali do takové podoby, že nenasloucháme sami sobě, případně tomu nevěříme a považujeme se za "vadné". Vlastně si bereme možnost, se o sebe starat.
Když přijde štěstí, tak ho přivítejte, užijte si ho, dovolte si křepčit, tančit, smát se. a zároveň ho nechte odejít tak, jako kdyby řekla plynula dál po proudu. Nemusíte si pocit štěstí násilým věznit, protože zase přijde a bude ve vašem životě se stejnou jistotou, jako že slunce vyjde každé ráno:) A nezapomeňte se uvolnit, když to jde. S dospělostí neztrácíme svobodu a radost, jen si jí někdy necháme bezdůvodně vzít, protože máme pocit, že se to tak patří.
MK
Vzpomínám si na jednu ze svých prvních psychologických praxích na škole. Byla jsem na oddělení závislých žen v Bohnicích a byla jsem s nimi vyslána na jeden terapeutický program : Hagioterapie. Ve zkratce se zde pracovalo s příbehy z Bible. Vedl ho doktor Remeš (titulů má více, ale snad mi bude odpuštěno). Moje v tu dobu trochu naduté já, očekáválo, že se nebudu přímo účastnit programu, ale jen okukovat. To jsem se ale spletla, i já jsem byla přizvána do kroužku. Vlastně si nepatuju už nic z toho, o čem se mluvilo, až na jednu věc, která mi zůstala v hlavě a myslím, že po tolika letech i zůstane. Byla to chvíle, kdy se nás P. Remeš zeptal na to, co je našim cílem v životě. Já jsem tehdy odpověděla dost naivně, ale tehdy mi to přišlo hrozně hluboký. Chtěla jsem bejt jednoduše šťastná. to bylo celý. A tak, když na mě přišla řada, jsem mu to řekla. Myslím že nikdy nezapomenu ten pohled a tu prostou pravdu, kdy mi sdělil, že jestli si přeju jen být šťastná, tak to v životě šťastná nebudu. takhle nějak si předtavuju střed s náklaďákem, mám pocit, že mi tehdy i vyrazil dech:) Jak jako nebudu šťastná? to přece nejde, musím bejt šťastná, vždyť to pak nemá smysl? Naštěstí mě nenechal jenom s touhle odpovědí, ale vysvětlil mi to, co teď prozradím já vám.
Není možné, aby bylo štěstí vaším cílem. to je meta, která není dosažitelná. Jak si totiž všimnu svého štěstí? kdy objektivně posoudím, tak a teď jsem trvale šťastná. často si vlastně lidé uvědomí zpětně, že v nějakém svém životním období byli šťastní a nějak si toho zapomněli všimnout a prožít to. Odpověď nikdy nemůže být tak prostá, jako být šťastný. Musíte si sami pro sebe definovat detaily. Například, chtěla bych v životě mít tuhle práci, manžela, a perfektní červenou rtěnku. Nebo, budu mít radost, když se zvládnu ta den pochválit. A nebo i, chtěla bych jen přežít tenhle den. Každý tu hranici máme úplně jinde. Já tehdy hodně přemýšlela, jak to svoje štěstí poznám. S touhle vzpomínkou se mi pojí ještě jiná, kdy mě poprvé zasáhl ten pocit tak silně, že jsem si udělala malý taneček na ulici. Hrozně pršelo a já se vracela hrozně vyčerpaná z komunity, kde jsem pracovala, po dvou dnech. měla jsem hlad a měla sem hodně blbý boty. Jak jsem byla unavená, tak jsem nemyslela vůbec na nic a najednou to tam bylo. jak kdyby se něco přeplo a já si uměodmila, že jsem dosahla nějakého mezníku, který jsem si strašně přála. že jsem zvládla zkoušky, že jsem dostala perfektní práci, že jdu do svého bytu a že tam olíže pes a večer přijde manžel. A panečku, já byla na vrcholu blaha, protože to všechno bylo tak perfektní. Málem jsem si toho přes tu další okolnosti nevšimla. okradla bych se o takovou krásu.
Právě v komunitě jsme hodně pracovali s nácvikem emocí a mimo jiné i různými konkrétními úkoly v rámci Dialekticko behaviorální terapie. učit se detekovat emoce na slabé urovni, bylo jedním y důležitých nácviků. Soustředit se na sebe a uvědomit si, že vlastně cítím radost, lásku, nebo štěstí, bylo často pro lidi velkým objevem. Ono totiž tyhle emoce nemají tak silnou tendenci být hodně intenzivní a tak ve chvíli, kdy si jich neumíme všímat a celkově sami na sebe nejsme naladění a nevnímám se, si jich prostě nemáme šanci všimnout a vychutnat si jejich benefity. A pak se opravdu muže zdát, že náš život je primárně těžký a plný smutku. Ačkoliv se také může jednat o úhel pohledu.
Ve chvíli, kdy si vytyčíme jako svůj cíl cítit se šťastní se honíme za tímto pocitem a pokud ho máme, úzkostně se bojíme o to, že ho ztratíme. Čím větší nerovnováhu v našem emočním životě nastolujeme, tím větší sílu získávají "průbojnější" emoce, jako například hněv či smutek, deprese či úzkost. Pokud s touto emocí zacházíme nešťastně až dojde k blokaci, můžeme nakonec ztratit víru v to, že se budeme mít lépe, nebo v onu zářnou budoucnost.
Často si myslíme a definujeme, že naše štěstí přijde když: často to jsou peníze, nebo kariérní postup, sociální status. A i když se samozřejmě všechny tyhle faktory odrážejí na naší náladě, nedá se říct, že přítomnsot jedné, či všech, nám zajístí pocit štěstí a rozhodně nám ho nezajistí tak, že by se stal trvalou náladou. To by totiž opravdu nebylo známkou zdravého fungování.
Pocit štěstí nestojí opozitně od dalších emocí, je to jen další ze široké škály informačního kanálu v našem nitru. Štěstí nám dodává určitou lehkost a hravost a né stále, ale v dokonalé proměnlivosti. Je normální a zdravé umět se i v tom dospělém životě uvolnit a nechat chvíli vládnout naše vntiřní dítě. Přináší to svobodu. Kdy jste si naposledy hráli? Při jednom kurzu transakční analýzy, kde se pracuje s myšelnkou, že každý jeden z nás se může nacházet ve třech stavech ega - dospěpý, rodič a dítě, jsme dostali za úkol se přepnout do toho dítěte. Se spolužačkou jsme se snažili vytvořit rukama kouli energie, vždy každá jednu ruku a přísahám vám, obě jsme tu emergii cítily:D A můžete si dovlit být vážní tehdy, když je to třeba, můžete být rodiče, tehdy když je to třeba, ale taky si někdy můžete dopřát tu svobodu uvolnit se a nevnucovat si tento pocit například pouze v opilosti, kdy tedy trochu násilím srazím své bariéry a nechávám se bezpečnou cestu ven tím, že jsem byl přece opilí, tak jsme dělal hlouposti. To není chlast, to se jen chcete uvolnit a dopřát si svobodu. Prostě ta tvrdost a vážnost, musí být vyvážená i hravostí a svobodou, jinak budeme maximálně tak vyhořelí a frustrovaní.
Samozřejmě, že pokud chcete být uspěšní, potřebujete být na sebe napojení a umět prožívat všechny své emoce a cítit svobodu. JInak se tlak a celkově nápor jen těžko zvláda. proto mnoho lidí musí volit úspech na úkor vztahů a naopak a další sofiiny volby, protože jim chybí základní vlastnost se kterou se narodíme, postarat se sám o sebe. Výchova a dlaší vlyvy naše vnímání zdeformovali do takové podoby, že nenasloucháme sami sobě, případně tomu nevěříme a považujeme se za "vadné". Vlastně si bereme možnost, se o sebe starat.
Když přijde štěstí, tak ho přivítejte, užijte si ho, dovolte si křepčit, tančit, smát se. a zároveň ho nechte odejít tak, jako kdyby řekla plynula dál po proudu. Nemusíte si pocit štěstí násilým věznit, protože zase přijde a bude ve vašem životě se stejnou jistotou, jako že slunce vyjde každé ráno:) A nezapomeňte se uvolnit, když to jde. S dospělostí neztrácíme svobodu a radost, jen si jí někdy necháme bezdůvodně vzít, protože máme pocit, že se to tak patří.
MK
Komentáře
Okomentovat